Tipsy Junior

Junior byl jedním z řady lehkých letadel navržených a pojmenovaných po Ernestu Oscaru Tipsovi z belgické společnosti Avions Fairey SA. Přestože tato společnost byla původně založena (1931) za účelem výroby britských letadel Fairey Aviation Company v Belgii, ve skutečnosti tomu bylo naopak. Většina letounů vyráběných v Belgii byla původní konstrukce E.O. Tipse. K Ernestu Tipsovi se po válce připojili i jeho dva synové a každý večer pracovali na nových projektech. V roce 1946 navrhli letoun Tipsy Junior, malý jednomístný jednoplošník.[2]

Letoun byl zalétán 30. června 1947 z Gosselies v Belgii[3] a veřejnosti byl představen na mezinárodní letecké výstavě v Bruselu, kterou uspořádal belgický Královský aeroklub v červenci 1947. Bylo to nejmenší a nejlevnější letadlo výstavy. Podle dnešních hledisek se jednalo o ultralehké letadlo (ultralight).[4]

Celkem byly vyrobeny 3 letouny (výr. č. J.110–J.112), které byly imatrikulovány v Belgii (OO-TIT, OO-ULA a OO-TIX), přičemž letoun OO-ULA byl později přeregistrován do Spojeného království, kde létal s imatrikulací G-AMVP. První letoun byl vyroben v roce 1947 (OO-TIT), další v roce 1948 (OO-ULA/G-AMVP) a poslední v roce 1958 (OO-TIX).[5] Nejdéle byl v provozu první vyrobený letoun OO-TIT, který byl vymazán z leteckého rejstříku v březnu 1972.[5]

Tipsy Junior, model, OO-ULA

Letoun byl uváděn jako stroj stavebnicové konstrukce s možností osadit jej různými motory o výkonu od 40 do 65 k (29–48 kW).[4] Původně byl uvažován motor Aeronca JAP J-99 o výkonu 36 k/27 kW, ale na zmíněné bruselské výstavě byl osazen motorem Walter Mikron II. Letadlo přes možnost instalovat různé motory bylo poháněno téměř výhradně invertním vzduchem chlazeným čtyřválcovým řadovým motorem Walter Mikron II s výjimkou krátkého nasazení motoru Aeronca JAP J-99 na letoun s imatrikulací OO-ULA, ale i tam byl tento motor v roce 1952 vyměněn za Walter Mikron II.

Dolnokřídlý jednoplošník měl samonosnou konstrukci převážně ze dřeva. Jednodílné, obdélníkové křídlo bylo pevně spojeno s trupem. Potah byl vyroben z překližky a plátna. Klasický pevný podvozek byl ostruhového typu. Hlavní kola mohla být zakrytá. Kokpit pilota byl otevřený a byl chráněn pouze malým štítem,[6] i když i zde byla možnost instalace bublinového krytu (na přání). Brzdy kol byly ovládány pedály umístěných v blízkosti pedálů ovládajícím kormidlo. Bezprostředně před kokpitem se nacházela palivová nádrž s kapacitou 50 l (11 galonů) benzínu.[7]

Letoun se vyznačoval dobrými letovými vlastnosti, způsobilostí pro úplnou akrobacii[8] a velmi malými požadavky na délku vzletové a přistávací dráhy (STOL). Obě hodnoty byly jen 60 m. Také jeho cena byla přiměřeně nízká. Letoun byl nabízen v ceně od 80 000 francouzských franků (FRF), přičemž samotný drak stál jen 40 000 FRF. [4]

Tipsy Junior, OO-TIT na výstavě v Bruselu (Letectví, září 1947)

První Junior, zanesený do leteckého rejstříku jako OO-TIT, letěl poprvé 30. června 1947 z Gosselies (Charleroi) v Belgii.[3] Tento letoun byl v provozu čtvrt století, protože byl vymazán z leteckého rejstříku až v březnu 1972.[5] Nejpozději vyrobený Junior (OO-TIX, 1958) létal nejkratší dobu. Z leteckého rejstříku byl vymazán 13. září 1961.[9]

Letoun s imatrikulací OO-ULA z roku 1948 byl v roce 1953 převeden do Spojeného království (G-AMVP), aby tam předváděcími lety získal zájem potencionálních kupců. V roce 1957 byl letoun s imatrikulací G-AMVP použit v reklamně-předváděcí akci, když zkušební pilot Peter Twiss ze společnosti Fairey Aviation Company[10] přistál na letadlové lodi HMS "Ark Royal" Britského královského námořnictva (Royal Navy).[2] Tyto aktivity nepřinesly pozitivní, komerční výsledky. Později byl letoun prodán privátnímu letci a byl na krátký čas vybaven i průhledným krytem kokpitu (instalace 1973). Po vynuceném přistání v roce 1993 a po dlouhém skladování znovu létal koncem roku 2006. Během svého aktivního "života" několikrát změnil kamufláž. Původně létal v modro-bílé kombinaci (vrchní část trupu modrá), počátkem 70. let zůstala modrá pouze část před kokpitem (vč. krytu motoru), aby v polovině 80. let byl překamuflován na "bojové" zeleno-okrové zbarvení. Ani u toho nezůstal. Počátkem nového tisíciletí přešel na ocelovo-šedé vybarvení.[11]

Poslední létající, privátní Tipsy Junior s imatrikulací G-AMVP havaroval 15. září 2008 na letišti v Sandownu (ICAO: EGHN) na britském ostrově Wight (Isle of Wight). Při nehodě byla poškozena: vrtule, kryt motoru a spodní část křídla. K nehodě došlo při prudkém přistání, kdy se letoun postavil na "nos". Letadlo se odrazilo při přistání od země, letoun se překlopil a následně se vrtule zařízla do země. Nezraněný 82letý pilot se sám uvolnil z bezpečnostních pásů a vystoupil z kokpitu.[12] Letoun po tomto tvrdém přistání byl téměř na odpis. Po déle trvající opravě byl počátkem roku 2018 opět zprovozněn v posledním ocelo-šedé "kamufláži" a je nyní plně funkční.[13]

Tipsy Junior, skica (Aeromodeller, březen 1949)

Data dle[4][6]