Avia Av-36

Avia Av-36 Bojar byl poslední letoun původní konstrukce ing. Františka Novotného, hlavního konstruktéra společnosti Avia, akciová společnost pro průmysl letecký z Prahy-Čakovic. Dvoumístný samonosný sportovní jednoplošník smíšené konstrukce poprvé vzlétl 16. 7. 1946, řízen šéfpilotem Širokým.[1]

Avia Av-36 Bojar
Avia Av-36 Bojar, 1. prototyp (OK-AMU)
Určenísportovní letoun
VýrobceAvia, akciová společnost pro průmysl letecký
Šéfkonstruktéring. František Novotný
První let16. července 1946
Zařazeno1946
Vyřazeno1952
UživatelČeskoslovensko
Vyrobeno kusů2
VariantyAvia Av-136, Avia Av-236
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vznik a vývoj

Když se po druhé světové válce v roce 1946 konsolidovaly poměry, zahájil ing. Novotný konstrukční činnost novou vývojovou řadu sportovním dvousedadlovým letounem Avia Av-36 Bojar. Vývoj sportovního samonosného hornoplošníku doplatil na dvě zásadní skutečnosti. Když se stavěl prototyp, nebylo možné vždy použít původně navržené polotovary a musela se hledat náhrada, obvykle s vyšší hmotností, než předpokládal původní projekt. I „opatrnost“ statiků bohatým dimenzováním a požadavky na až nadměrné pevnostní násobky vedla ke zvýšení hmotnosti. Druhým faktorem byl nepříznivý osud. Ing. Novotný počátkem roku 1946 byl cestou do práce stižen srdeční mrtvicí a krátce nato zemřel, ve věku devětačtyřiceti let.[2]

Avia Av-36 Bojar, pohled do kabiny

Ladné tvary kabinového hornoplošníku Avia Av-36 pro úspěch nestačily a po zalétání 16. července 1946 bylo zjištěno, že je letoun značně těžší, než kolik udávaly výpočty, a že také použitý motor Walter Mikron III o výkonu 48 kW (65 k) na tuto hmotnost nestačí. Ing. Novotný se na nezbytné optimalizaci konstrukce a na vlastní stavbě dalších prototypů Bojara nemohl už podílet. Po smrti ing. Novotného se konstrukčních prací ujal ing. Jiří Schraml a od listopadu 1946 vedl konstrukci v Avii ing. Karel Tomáš, který přišel ze Zlínu Otrokovice. Postupně byly navrženy verze Avia Av-136 s motorem Walter Minor 4-III a Avia Av-236 s motorem Toma 4 (Zlínavion 1946). Po představení verze s imatrikulací OK-AHZ na prvním poválečném, pařížském aerosalónu (17. ročník) v listopadu 1946[3] zkoušky ještě nějaký čas pokračovaly. Překonat vlastnosti a výkony choceňského Sokola se Bojarovi nepodařilo a vývojové práce pro odzkoušení dvou prototypů (OK-AHZ, OK-AMU) byly ukončeny.[1] Oba vyrobené prototypy byly imatrikulovány 9. listopadu 1946 a z leteckého rejstříku byly vymazány v roce 1950 resp. 1952.[4]

Popis letounu

Celodřevěné křídlo se dvěma průběžnými skříňovými nosníky bylo potaženo překližkou a k prohnutému trupu (1. prototyp) bylo kloubově připojeno čtyřmi svorníky. Druhý prototyp měl trup rovný, aerodynamicky příznivější a lomený čelní štít.[5] Trup příhradové konstrukce čtyřhranného průřezu byl svařen z ocelových trubek a potažen plátnem. V kabině byla 2 sedadla umístěná vedle sebe, za nimiž byl prostor pro zavazadla. Celodřevěné, s potahem z překližky, byly i ocasní plochy (stabilizační i kýlová plocha). Dvoukolový podvozek měl kola uchycena na výkyvně odpérovaných konzolách a kola byla buď nekapotovaná (prototyp OK-AMU) a nebo opatřena aerodynamickými kryty (prototyp OK-AHZ). Byl brzděn bubnovými, mechanickými brzdami. Dvojité volantové řízení prvního prototypu bylo možno nahradit řídícími pákami. Pedálové, nožní řízení ovládalo kormidla táhly a lany.[3]

Pohonnou jednotkou byl vzduchem chlazený invertní čtyřválcový řadový motor Walter Mikron III o výkonu 65 k (48 kW). V motorovém loži byl pružně zavěšen a lože bylo připevněno k trupu 4 svorníky. Palivové nádrže pro 45 l paliva byly v křídle.[6]

Uživatelé

Specifikace

Sportovní letoun Avia Av-36 Bojar, třípohledová skica (1946)

Údaje pro verzi s motorem Walter Mikron III dle[3][6]

Technické údaje

  • Posádka: 2
  • Rozpětí: 10,60 m
  • Délka: 7,62 m
  • Výška: 1,98 m
  • Nosná plocha: 15 
  • Plošné zatížení: 38,7 kg/m2
  • Prázdná hmotnost: 380 kg
  • Max. vzletová hmotnost: 580 kg
  • Pohonná jednotka: vzduchem chlazený invertní motor Walter Mikron 4-III
  • Výkon pohonné jednotky: 65 k (48 kW)
  • Vrtule: dvoulistá dřevěná vrtule o průměru 1,75 m

Výkony

  • Cestovní rychlost: 160 km/h
  • Maximální rychlost: 180 km/h
  • Přistávací rychlost: 68 km/h
  • Dolet: 450 km
  • Dostup: 3 500 m
  • Stoupavost: na 150 m 1 min
  • Rychlost stoupání: 2,67 m/s

Odkazy

Reference

  1. NĚMEČEK, Václav. Československá letadla II (1945-1984). III.. vyd. Praha: Naše vojsko, 1984. 246 s. S. 90–91, 200–201.
  2. SOUKUP, Pavel. František Novotný [online]. Československé letectví - web o historii letectví u nás, 8.8.2017 [cit. 2019-08-27]. Dostupné online.
  3. AV-36 BOJAR. Křídla vlasti. 23.5.1961, roč. 1961, čís. 11, s. 16a-16b. Dostupné online.
  4. SOUKUP, Pavel. Imatrikulace letadel [online]. Československé letectví - web o historii letectví u nás, 24.8.2019 [cit. 2019-08-27]. Dostupné online.
  5. NĚMEČEK, Václav. Avia Av-36 Bojar. Letecký modelář. Červen 1956, roč. VII. (1956), čís. 6, s. 138–9. Dostupné online.
  6. Avia Av 36 Bojar. Letectví. Říjen 1946, roč. 22. (1946), čís. 10, s. 297–8. Dostupné online.

Literatura

  • ŠOREL, Václav; VELC, Jaroslav. Letadla československých pilotů I. Praha: Albatros, 1979. 430 s.
  • NĚMEČEK, Václav Československá letadla II (1945-1984), Praha: Naše Vojsko, 1984, 248 s.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.