Auguste Herbin

Narodil se v Quiévy, což je obec v departementu Nord v severní Francii. Jeho otec byl řemeslník. Studoval kresbu na École des Beaux-Arts de Lille v letech 1899–1901, poté se usadil v Paříži.

Jeho tvorbu zpočátku viditelně ovlivnil impresionismus a postimpresionismus. Je to patrné na obrazech, které v roce 1906 poslal na Salon des Indépendants, postupně se nechal ovlivnit fauvismem a vystavoval v roce 1907 na Podzimním salonu. S kubismem začal experimentovat v roce 1909, kdy se přestěhoval do ateliérů Bateau-Lavoir, kde potkal Pabla Picassa, Georga Braqua, Ottu Freundlicha a Juana Grise; v práci v kubistickém stylu byl také povzbuzován přátelstvím se sběratelem umění a kritikem Wilhelmem Uhdem. Jeho dílo bylo vystaveno ve stejné místnosti jako dílo Jeana Metzingera, Alberta Gleizese a Fernanda Légera na Salon des Indépendants v roce 1910. V roce 1912 se účastnil významné výstavy Section d'Or.

V roce 1914, při vypuknutí první světové války, byl pro svou malou výšku osvobozen od vojenské služby a pracoval v továrně na letadla poblíž Paříže.[1]

Po vytvoření svých prvních abstraktních obrazů v roce 1917 upoutal Herbin pozornost Léonce Rosenberga, po první světové válce se stal součástí skupiny kolem Galerie de l'Effort Moderne a od března 1918 do roku 1921 zde několikrát vystavoval svou práci. Herbinovy radikální reliéfy jednoduchých geometrických tvarů složených z barevných kousků dřev jako je jeho obraz Colored Wood Relief, (1921, Paříž, Musée national d'art moderne) zpochybnily nejen status malířského stojanu, ale také tradiční vztah postava-země. Nepochopení, se kterým byly přijaty tyto reliéfy a s tím související design nábytku, bylo zásadní a to i u těch kritiků, kteří byli kubismu nejvíce příznivě nakloněni.Toto odsouzení jeho práce způsobilo, že uposlechl Rosenbergovu radu aby se vrátil k obecně přijímanému stylu. Až do roku 1926 nebo 1927 maloval obrazy ve stylu Nové věcnosti. (Nová objektivita, německy: Neue Sachlichkeit) bylo hnutí v německém umění, které vzniklo kolem roku 1920 jako reakce proti expresionismu.)

Sám Herbin později neuznával své krajiny, zátiší a žánrové scény z tohoto období jako umění, například Bowls Players (1923; Paříž, Musée national d'art moderne), ve kterých byly objekty vyobrazeny prostorově schematicky. Pod vlivem surrealismu se stal zvýšeně kritický k racionálním formám umělecké skupiny De Stijl. Po roce 1927 se Herbin začal zajímat o mikrofotografie krystalů a rostlin a zcela opustil figurativní malbu.[1]

Ve 30. letech spoluzakládal v Paříži skupinu Abstraction-Création a byl vydavatelem a také autorem článků v časopise skupiny Abstraction-Création s názvem "Art non figurativ". Ve druhém čísle časopisu psal proti rostoucímu fašismu a útlaku všeho druhu. Jako člen komunistické "Association des Écrivains et Artistes Révolutionnaires" podepsal prohlášení proti politické lhostejnosti umělců. Kritik stalinismu opustil komunistickou stranu ve 40. letech 20. století.[1]

Na začátku roku 1942 vyvinul Herbin jazyk formy a barvy, jazyk "alphabet plastique". Jeho obrazy stále více sestávají pouze z barevných uspořádání trojúhelníků, kruhů a obdélníků. V roce 1946 byl jedním ze zakladatelů Salon des réalités nouvelles, nástupce skupiny Abstrakce-Création. Později se stal viceprezidentem této skupiny.

Po roce 1953 Herbin ochrnul na pravou stranu těla, což ho donutilo malovat levou rukou. Zemřel v Paříži 31. ledna 1960 ve svých 77 letech. Jeden obraz zůstal nedokončený - motiv obrazu byl založen na slově Fin.[2]

Na počátku 21. století vyrobil Didier Marien z Galerie Boccara, se souhlasem držitelů práv, významnou řadu originálních koberců[3] podepsaných Herbinem.[4] Tyto koberce vystavené ve Francii, ale také v Moskvě, Londýně a New Yorku hrály klíčovou roli v celosvětovém znovuobjevení uměleckých děl Augusta Herbina.

Mezi veřejně přístupné sbírky obrazů Auguste Herbina patří:

• Museum de Fundatie, Zwolle, Nizozemsko
• National Galleries of Scotland, Skotsko
• Matisse Museum, Le Cateau-Cambrésis, Francie
• KUNSTEN Museum of Modern Art Aalborg, Dánsko
• Museum of Modern Art, Ceret, Francie