August Ferdinand Bernhardi

Po studiu filosofie na Univerzitě v Halle se roku 1791 stal učitelem na gymnáziu ve Friedrichswerderu v Berlíně a roku 1808 se stal jeho ředitelem.[3] Roku 1799 se oženil se Sophií Tieckovou, mladší sestrou básníka Ludwiga Tiecka, manželství se však roku 1805 rozpadlo.[4]

Stal se proslulým svými jazykovědnými výzkumy, které měly značný vliv na slavné lingvisty Wilhelma von Humboldta a Franze Boppa. Roku 1815 se stal členem protestantské konzistoře a Akademické zkušební komise v Berlíně. Krátce před smrtí byl jmenován ředitelem gymnázia Friedricha Wilhelmse.[2]

Díky své manželce se dostal do romantických kruhů spojených s takovými lidmi, jako byli bratři Friedrich Schlegel a August Wilhelm Schlegel a další. To je jej podnítilo k psaní satirických prací o berlínské společnosti a literárním životě. Přispíval do literární časopisů Athenaeum a Europa a napsal také několik romantických příběhů a básní, z nichž nejznámější Der Löwe in Florenz (Lev ve Florencii).[5]

• Vollständige lateinische Grammatik (1795–1797, Úplná latinská gramatika).
• Vollständige Griechische Grammatik für Schulen und Gymnasien (1797, Kompletní řecká gramatika pro školy a gymnázia).
• Bambocciaden (1797–1800), komické a satirické příběhy naopsané společně s Ludwigem Tieckem.
• Sprachlehre (1801–1803, Gramatika), dva díly.
• Anfangsgründe der Sprachwissenschaft (1805, Základy lingvistiky).
• Ansichten über die Organisation der gelehrten Schulen (1818, Názory na organizaci všdeckých ěkol).