Athabaské ropné písky

Vláda Alberty počítá, že se současnou technologií bude schopna vytěžit 174 miliard barelů surových živic. To činí asi 10 % z odhadovaných 1,7-2,5×10¹² barelů ropy ve formě živic. To z něj činí jedno ze dvou největších nekonvenčních ropných polí na světě (vedle venezuelských dehtových písků Orinoco) a z Kanady zemi s třetími nejvyššími ověřenými zásobami ropy (po Saúdské Arábii a Venezuele).[1]

Na břidličných píscích Athabasca v současné době operuje několik ropných společností, jejich denní produkce v roce 2005 se pohybovala kolem 1 065 000 barelů za den. Plánuje se však zvýšení produkce na 2 miliony barelů za den v roce 2010 a 4 miliony v roce 2015. V tu dobu se bude podle předpokladů těžit pouze 10 % lehké nebo středně těžké ropy. Zbytek bude surová živice.

Geopolitický význam břidličných písků v Albertě stoupá. V současné době Kanada jedná s Čínskou lidovou republikou a Spojenými státy o podílu na rychle se zvyšující produkci. Ta, díky předpokládanému zčtyřnásobení do roku 2015, zvyšuje i politický a ekonomický význam Kanady jako perspektivního vývozce ropy. Navíc, ložiska by byla i při průměrné těžbě 3 miliony barelů denně schopna vydávat ropu a živice po 400 let.[2] Cena za vytěžení jednoho barelu by se měla pohybovat mezi 18 a 20 dolary, které se po zpracování na syntetickou naftu zvednou na 36 až 40 dolarů za barel, což i tak představuje vcelku dobrý ERoEI a při cenách 80 dolarů za barel (září 2007) ekonomicky schůdnou cestu. Podle informací na serveru E15 bude u nově otevíraných ložisek těžba efektivní až při světové ceně 150 dolarů na barel. Kanadská ropa se totiž prodává o 15-20 dolarů levněji, než WTI, kvůli nízké kapacitě dopravních cest tento rozdíl narůstá až na 40 dolarů. [3]

Byl podepsán kontrakt mezi společností PetroChina a Enbridge na vybudování produktovodu s kapacitou 0,4 megabarelů z Edmontonu do pacifického pobřeží, přístavu Kitimat v Britské Kolumbii pro export syntetické surové ropy do Číny nebo jiná místa dosažitelná z Tichého oceánu. Sinopec, největší chemická a rafinérská společnost a China National Petroleum Company buď již koupily nebo plánují koupit podíl v hlavním vývoji ropných písků.

Indie ohlásila své plány investovat v Athabasca Oil Sands miliardu dolarů v roce 2006. V tomto plánu jsou angažovány čtyři významné indické ropné společnosti.[4]

Původní obyvatelé, žijící na tomto území, v Kanadě nazývané První národy (v USA „indiáni“), mají podle tzv. Dohody č. 8 z roku 1899 výsadní právo na užívání vody a přírodních zdrojů (i těch pod zemí) v oblasti, ve které se Athabasca Oil Sands nacházejí. Podpora pro těžbu u prvních národů není jednotná.

Některé části těžby budou probíhat povrchově, což podle ekologů a kritiků těžby bude zásah do doposud málo dotknuté přírody v oblasti.[5]

Zpracování a výroba syntetické nafty má být velký problém z hlediska emisí oxidu uhličitého popř. jiných skleníkových plynů.

Zpráva Institutu Pembina předpokládá spotřebu vody pro těžební a zpracovatelské práce větší než může být kapacita lokálních zřídel vody (v intencích systémové dynamiky).

Výhledy do budoucnosti, které počítají s razantním rozšířením těžby v oblasti Athabaských ropných písků (pokud jsou tyto započítány do světových ropných rezerv, pak je Kanada na druhém místě za Saúdskou Arábií), vyvolávají ostré reakce ekologů a místních obyvatel. Situace začala být nedávno diskutována i ve světových médiích.[6]

V roce 2011 byl v těchto horninových vrstvách (důl Millenium Mine) objeven skvěle zachovaný exemplář „obrněného“ dinosaura - nodosaurida. Asi 5,5 metru dlouhý čtvernohý býložravec byl splaven do mořské zátoky povodní a zkameněl v poloze převrácený na hřbet. Proto se velmi dobře dochovala textura jeho pancíře i kůže na krku. Nález byl oficiálně vystaven v roce 2017, oficiální vědecké jméno ale nemá.[7]

• Suncor Energy
• Syncrude
• Shell Canada
• Nexen
• CNRL
• Total S.A.
• Imperial Oil
• Sinopec