Astronauti Itálie

Astronauti Itálie jsou italští členové oddílu astronautů evropské kosmické agentury ESA a v minulosti též oddílu italské kosmické agentury ASI.

První šance

Pro Italy byl první šancí na let do vesmíru výběr astronautů organizace ESA roku 1977, ale nikdo z italských finalistů neprošel.

Program Tethered

Roku 1984 se italská a americká vláda dohodli na účasti italských astronautů ve třech letech raketoplánu (program Tethered: družice TSS-1 na 20 km dlouhém laně).[1] Italská kosmická agentura ASI během roku 1984 vybrala tři kandidáty, byli to Andrea Lorenzoni, Cristiano Batalli-Cosmovici a Franco Rossitto. Všichni zahájili v lednu 1985 přípravu v Johnsonovu vesmírném středisku v Houstonu. Po katastrofě Challengeru byl program zrušen.

Po obnovení letů raketoplánů ožil i program Tethered. Od ledna 1990 opět cvičili v Houstonu tři Italové - Franco Malerba, Umberto Guidoni a podruhé Cristiano Batalli-Cosmovici. Italsko-americká spolupráce byla úspěšně završena letem Franco Malerby v srpnu 1992 (STS-46) v jehož průběhu konečně došlo na vypuštění družice TSS-1, podařilo se ale rozvinout pouze 260 m lana.[1]

Italové v oddílu ESA

V letech 1989 – 1992 probíhal výběr do rozšiřovaného oddílu ESA, mezi šest nováčků pronikl i jeden Ital – Maurizio Cheli. Tři další finalisté – Stefano Santonico, Roberto Tacchino a Franco Ongaro – zůstali do roku 1993 v oddílu ASI. Při doplnění oddílu ESA v srpnu 1998 se mezi italské astronauty ESA zařadili Paolo Nespoli a Roberto Vittori, od roku 2009 ještě Samantha Cristoforettiová a Luca Parmitano. Roku 1996 se Guidoni a Cheli účastnili krátkodobé mise STS-75, od roku 2001 létají italští astronauti na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS) na krátkodobé i dlouhodobé pobyty.

Přehled astronautů Itálie

Astronauti Itálie
Jméno	V oddílu od	Oddíl	Lety	Celkem ve vesmíru	Odchod z oddílu
Andrea Lorenzoni	listopad 1984	ASI	neletěl		asi 1986
Cristiano Batalli-Cosmovici	listopad 1984	ASI	neletěl		srpen 1992
Franco Rossitto	listopad 1984	ASI	neletěl		1989/90
Franco Malerba	květen 1989	ASI	STS-46, 1992	7 dní, 23 hodin a 15 minut	1992
Umberto Guidoni	květen 1989	ASI, od srpna 1998 ESA	STS-75, 1996 STS-100/ISS, 2001	27 dní, 15 hodin a 13 minut	červen 2004
Maurizio Cheli	15. května 1992	ESA	STS-75, 1996	15dní, 17 hodin a 42 minut	30. června 1996
Stefano Santonico	1992	ASI	neletěl		1993
Roberto Tacchino	1992	ASI	neletěl		1993
Franco Ongaro	1992	ASI	neletěl		1993
Paolo Nespoli	srpen 1998	ESA	STS-120/ISS, 2007 Expedice 26/27 (Sojuz TMA-20/ISS), 2011 Expedice 52/53 (Sojuz MS-05/ISS), 2017	313 dní, 2 hodiny a 37 minut	2018
Roberto Vittori	srpen 1998	ESA	EP-3 (Sojuz TM-34/ISS/TM-33), 2002 EP-8 (Sojuz TMA-6/ISS/TMA-5), 2005 STS-134/ISS, 2011	35 dní, 12 hodin a 26 minut	2016
Samantha Cristoforettiová	20. května 2009	ESA	Expedice 42/43 (Sojuz TMA-15M/ISS), 2014/15	199 dní 16 hodin 42 minut	aktivní
Luca Parmitano	20. května 2009	ESA	Expedice 36/37 (Sojuz TMA-09M/ISS), 2013	166 dní 6 hodin a 18 minut	aktivní

Reference

VÍTEK, Antonín; KRUPIČKA, Josef. Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. Rev. 1997-11-29 [cit. 2009-01-12]. Kapitola STS-46 At/F-12. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-25.

Externí odkazy

IVANOV, Ivan, a kol. Космическая энциклопедия ASTROnote [online]. Moskva: [cit. 2009-01-12]. Kapitola Италия. Dostupné online. (rusky)

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[mek-1] VÍTEK, Antonín; KRUPIČKA, Josef. Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. Rev. 1997-11-29 [cit. 2009-01-12]. Kapitola STS-46 At/F-12. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-25.