Paolo Nespoli

Paolo Nespoli pochází z Milána, po absolvování lycea nastoupil na vojenskou výsadkářskou školu v Pise. Získal kvalifikaci instruktora-výsadkáře, sloužil v italských výsadkových jednotkách, v letech 1982–1984 v Libanonu. Roku 1985 se vrátil ke studiu na Polytechnické univerzitě v New Yorku, přičemž armádu opustil v hodnosti majora až o dva roky později.[1] Roku 1988 se stal bakalářem, o rok později magistrem v oboru leteckého a kosmického strojírenství a další rok se stal inženýrem na univerzitě ve Florencii (Università degli Studi di Firenze).[2]

Už roku 1989 získal zaměstnání ve společnosti Proel Tecnologie ve Florencii, kde se podílel na vývoji komponentů italského satelitu TSS. Od roku 1991 pracoval v kolínském Evropském astronautickém středisku (European Astronaut Centre) v oddělení přípravy astronautů. Roku 1995 přešel do Evropského střediska kosmických výzkumů a technologií (European Space Research and Technology Centre) v nizozemském Noordwijku. Podílel se přípravě experimentů programu Euromir. Následující rok byl přeložen do Johnsonova vesmírného střediska v Houstonu.[1][3]

Roku 1989 se dostal mezi deset finalistů 2. náboru Italské kosmické agentury (ASI), ale astronautem se nestal. V červenci 1998 byl ve 3. náboru ASI vybrán do oddílu astronautů ESA, v srpnu 1998 zahájil s dalšími členy oddílu ESA výcvik na funkci letového specialisty v Johnsonově vesmírném středisku v Houstonu.[3]

V červnu 2006 byl zařazen do posádky letu STS-120. Místo v raketoplánu získal na základě dohod mezi NASA a ASI o stavbě tří víceúčelových modulů Italy pro NASA.[3] Do vesmíru raketoplán Discovery odstartoval 23. října 2007. Hlavním cílem letu STS-120 bylo vynesení modulu Harmony a jeho připojení k Mezinárodní vesmírné stanici (ISS). Přistání proběhlo 7. listopadu 2007 po 15 dnech, 2 hodinách a 24 minutách pobytu astronautů v kosmu.[4]

V listopadu 2008 bylo oznámeno Nespoliho jmenování palubním inženýrem záložní posádky Expedice 24[3] (start v květnu 2010) a hlavní posádky Expedice 26 se startem v listopadu 2010.[5] V říjnu 2009 NASA jeho zařazení do Expedice 26 potvrdila.[6]

K druhému letu odstartoval v lodi Sojuz TMA-20 z kosmodromu Bajkonur 15. prosince 2010 v 19:09 UTC ve funkci palubního inženýra lodi společně s ruským velitelem Dmitrijem Kondratěvem a Američankou Catherine Colemanovou. Po obvyklém dvoudenním letu se 17. prosince Sojuz spojil s Mezinárodní vesmírnou stanicí.[7] Na ISS zůstal přes pět měsíců ve funkci palubního inženýra Expedic 26 a 27. Vrátil se v Sojuzu TMA-20 s Kondraťjevem a Colemanovou. Přistáli 24. května 2011 v 2:27 UTC v Kazachstánu,[7] 147 km východně od Džezkazganu.

V červnu 2015 zahájil přípravu na další let na ISS, tentokrát jako člen Expedic 52/53, s Fjodorem Jurčichinem a Jackem Fischerem. Nicméně v říjnu 2016 byli Jurčichin s Fischerem přemístěni do Expedice 51/52 a k Nespolimu přišli Sergej Rjazanskij a Randolph Bresnik.[3] Do vesmíru trojice odstartovala 28. července 2017 v Sojuzu MS-05, po šestihodinovém letu přistáli na ISS a zahájili práci na stanici. Ve stejné sestavě přistáli v Kazachstánu 14. prosince 2017, ve vesmíru strávili 138 dní, 16 hodin a 57 minut.[3]

Nespoli je ženatý, má jednu dceru.[3]