Luca Parmitano

Luca Parmitano pochází ze sicilského města Paternò, roku 1995 absolvoval Vědecké lyceum Galilea Galilei (Liceo Scientifico Statale `Galileo Galilei´) v Catanii.[1] Poté studoval na Univerzitě Fridricha II. (Università Federico II), stal se bakalářem politických věd. Vstoupil do armády a roku 2000 dokončil Vojenskou leteckou akademii (Accademia Aeronautica). Další rok byl poslán na pilotní výcvik do Spojených států.[2] V letech 2001–2009 sloužil jako pilot italského vojenského letectva, létal na bitevních letounech AMX. Nalétal na 2000 hodin, polovinu na typu AMX, celkem pilotoval 40 typů letadel a vrtulníků.[1]

Roku 2008 se přihlásil do 4. náboru astronautů Evropské kosmické agentury (ESA), uspěl a 20. května 2009 byl zařazen do oddílu astronautů ESA.[2] Základní výcvik v Evropském astronautickém středisku (European Astronaut Centre) v Kolíně nad Rýnem oficiálně zakončil 22. listopadu 2010.[2]

V prosinci 2010 byl zařazen do posádky Expedice 36/37 na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS).[2] Do posádky byl začleněn na základě dohody mezi NASA a italskou kosmickou agenturou ASI, jmenování oficiálně potvrdila ESA 18. února 2011.[3]

V květnu 2013 vzlétl do vesmíru jako palubní inženýr posádky Sojuzu TMA-09M s Fjodorem Jurčichinem a Karen Nybergovou, po šestihodinovém letu se připojili k ISS.[4] Na stanici pracoval ve funkci palubního inženýra Expedic 36 a 37, s Christopherem Cassidym provedl dva výstupy do otevřeného vesmíru. Jeho první výstup byl i prvním výstupem Itala do vesmíru,[5] jeho druhý EVA musel být předčasně ukončen. Na vině byla přibývající voda ve skafandru astronauta, kterou zapříčil rozbitý vodní separátor, který měl regulovat vlhkost ve skafandru. Jeho ucpání vedlo k přelévání vody nejprve k nasávání kyslíku, poté do helmy a posledně i k obličeji astronauta. V posledních minutách návratu ani nemohl komunikovat, když měl vodu v nose, ústech, očích i v radiové aparatuře.[6][7] Vlhkost v helmě skafandru EMU byla běžným jevem, proto ji řídící středisko NASA nebralo dostatečně vážně. Někteří odborníci hovoří o Normalizaci odchylky (tj. kdy se z odchylek (problémů) pomalu stávají normy, něco jako běžná součást mise), která zapříčinila například havárii raketoplánů Challenger a Columbia[7].

Na Zem se trojice Jurčichin, Parmitano, Nybergová vrátila v Sojuzu TMA-09M 11. listopadu 2013.[4] Jejich kosmický let trval 166 dní, 6 hodin a 18 minut; oba Parmitanovy výstupy dohromady 7 hodin a 39 minut.[8] V květnu 2018 byl vybrán na Expedici 60/61. Parmitano odstartoval na palubě lodi Sojuz MS-13 20. července 2019. Na stanici při výstupech do otevřeného vesmíru opravili spektrometr AMS-2. Přistáli 6. února 2020.

Luca Parmitano je ženatý, má dvě dcery.[1]