Astraia

Astraia (starořecky Ἀστραῖα)[1] je v řecké mytologii panenská bohyně nevinnosti a čistoty, dcera Astraia a Eos. Bývá spojována s bohyní spravedlnosti, Diké. Neměla by být zaměňována za Asterii, bohyni hvězd a dceru Koia a Foibé.

Astraia, panenská bohyně nevinnosti a čistoty od Salvatora Rosy

Astraia, nebeská panna, byla poslední z nesmrtelných, která žila s lidmi v průběhu zlatého věku, jednoho z pěti starořeckých lidských věků.[2] Podle Ovidia opustila zemi v průběhu železného věku.[3] Když prchala před špatnostmi lidstva, vystoupila na nebesa a stala se souhvězdím Panny. Blízké souhvězdí Vah odráží její symbolickou spojitost s Diké.

Podle legendy se Astraia jednoho dne vrátí zpět na zem a přinese s sebou návrat utopického zlatého věku.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Astraea (mythology) na anglické Wikipedii.

Astraea - Zeno.org (German)
Aratus, Phaenomena 97–128.
Ovid, Metamorphoses 1.149–50, trans. in OVID. The Metamorphosis. Frank Justus Miller (trans). New York: Barnes & Noble Classics, AD 8 (trans 1916). ISBN 978-1-59308-276-5. S. p. 6 Book I. (anglicky)

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[1] Astraea - Zeno.org (German)

[2] Aratus, Phaenomena 97–128.

[3] Ovid, Metamorphoses 1.149–50, trans. in OVID. The Metamorphosis. Frank Justus Miller (trans). New York: Barnes & Noble Classics, AD 8 (trans 1916). ISBN 978-1-59308-276-5. S. p. 6 Book I. (anglicky)