Asim Ferhatović

Fotbal začal hrát organizovaně v menším klubu FK Vratnik, odkud ve věku 15 let přestoupil do FK Sarajevo.[1] Během tří let strávených v dorostu FKS zaznamenal 52 branky v 70 zápasech a v roce 1951 se s ním stal mistrem Bosny a Hercegoviny.[1] V listopadu téhož roku nastoupil poprvé za A-mužstvo FKS v Poháru maršála Tita proti Čeliku Zenica (výhra 3:0, trenér Miroslav Brozović).[1] V jugoslávské lize debutoval v květnu 1952 v bělehradském zápase s Crvenou Zvezdou (Stadion JNA).[1] Prvoligovou premiéru před domácím publikem si odbyl 31. května 1953 proti NK Záhřeb (výhra 2:1).[1] V sezonách 1953/54 a 1954/55 v nejvyšší soutěži nehrál, jelikož vykonával základní vojenskou službu v Jugoslávské lidové armádě.[1][2] Po svém návratu se okamžitě zařadil k vůdčím osobnostem A-mužstva FK Sarajevo a patřil mezi jeho nejlepší střelce, přesto s ním na konci sezony 1956/57 sestoupil z I. ligy.[1][2] Sezona 1957/58, v níž se podařil okamžitý návrat do nejvyšší soutěže a zrodilo se obávané útočné duo Šehović–Ferhatović, byla pro klub zatím poslední, v níž se neúčastnil nejvyšší soutěže ve své zemi – s výjimkou válečných let 1992–1995.[1] Roku 1961 odehrál Asim Ferhatović své jediné reprezentační utkání.[1][2] Od dubna 1963 působil v tureckém klubu Fenerbahçe SK, v jehož dresu nastoupil ke čtyřem prvoligovým utkáním, v nichž vstřelil jednu branku.[5] Za Fenerbahçe kromě toho odehrál ještě tři pohárová utkání a na začátku července téhož roku svoje angažmá v Istanbulu ukončil a vrátil se do Sarajeva.[5] V ročníku 1963/64 se stal s devatenácti góly nejlepším střelcem jugoslávské ligy.[1][2] V sezoně 1964/65 přispěl osmi brankami ke druhé příčce FKS za mistrovským Partizanem Bělehrad. V ročníku 1966/67 se podílel na prvním mistrovském titulu v historii FK Sarajevo.[1][2] Po těžkém zranění kolene, které utrpěl v Rijece 16. října 1966, byl nucen hráčské kariéry zanechat.[1][2][6] V jugoslávské lize nastoupil ve 204 zápasech a zaznamenal 75 branek.[2]