Ocasatka americká

Žáby se vyskytují na severozápadě Spojených států amerických ve státech Kalifornie, Oregon, Washington, Idaho, Montana a na jihozápadě Kanady v Britské Kolumbii. Obývají čisté, nehluboké a rychlé horské potoky a řeky s průměrným sklonem do 4 % a s hrubým, kamenitým dnem, které protékají staršími jehličnatými lesy, které žábám poskytují potřebné mikroklima i potravu. Žijí v široké škále nadmořské výšky, od pobřeží po vysoké hory (do 2500 m n. m.), tolerují ale pouze úzké rozhraní teploty a v letních měsících nesmí být voda teplejší než 21 °C. Mají nízkou odolnost vůči suchému prostředí.

Masožravý noční obojživelník, který je přes den skrytý na mokrých či vlhkých místech pod kameny a v noci se vydává na lov vodních i suchozemských živočichů. Po vydatných deštích často lapá bezobratlé mimo vodu v lesích i na přilehlých otevřených prostranstvích. V době sucha zůstává v těsné blízkosti řeky a loví podél říčních břehů. Zimní období přežívá skrytě ve vodě pod kameny.

Ocasatka americká je poměrně malá, štíhlá žába s drsnou pokožkou. Od špičky čenichu bývá dlouhá 3,5 až 5 cm, samec je vždy menší. Zbarvená je nenápadně, na horní, tmavší straně je od světle hnědé až po čokoládově hnědou (obvykle je podobná substrátu, na kterém dlouhodobě žije), na spodní straně je bledší, mezi čenichem a nápadnýma, velkýma očima má světlejší klín. Hlavu má poměrně velkou, zploštělou a širší než delší, od očí se k čenichu zužuje. Mezi štíhlými prsty má nevelké plovací blány, špičky prstů jsou pro usnadnění pohybu v prudkém toku po kamenitém dně zrohovatělé a dva vnější prsty na zadních nohou má zploštělé. Nemá vyvinutý jazyk, hrdelní vokální vak, kosti ucha ani ušní bubínek, postrádá schopnost akusticky komunikovat. Samec má na vnitřní straně stehen přídržné výrůstky, kterými si při páření přidržuje samici a v místě ocasu má speciální orgán pro kopulaci, což je v podstatě prodloužená kloaka.

Po námluvách, při kterých hluché a němé žáby využívají vizuálních a hmatových podnětů, dochází v podzimním období k páření. Probíhá ve vodě, kde samec obejme samici v pánevní oblasti a zavede vztyčený „ocas“ do kloaky samice, kam přesune své spermie; páření trvá od 24 do 30 hodin. Tento způsob umožňuje oplodnění vajíček i v prudce tekoucí vodě. Samice si spermie ukládá do vejcovodů, kde přečkávají až do června či července následného roku, kdy je nejnižší vodní hladina a tehdy samice vyprodukuje vajíčka a oplodní je. Dvojitý řetězec 4 mm velkých vajíček, o počtu 44 až 85 kusů, nalepí pod velké říční kameny. Žába je věrná svému stanovišti a obvykle klade vajíčka v místech, kde se sama narodila, nemigruje ani při hledání potravy dále než 10 m po nebo proti proudu.

Asi po čtyřech až šesti týdnech se z vajíček vylíhnou pulci s velkým žloutkovým vakem, jsou velcí asi 1 cm, téměř průhlední a do proměny v dospělce musí dorůst do velikosti 3 cm. V teplejších vodách toho dosáhnou za jeden až dva roky, ve výše položených oblastech za dva až tři a v horských za tři neb čtyři roky. Vlastní přerod pulce v žábu, od předních končetin k ocasu, trvá asi měsíc.

Pulci mají stlačenou břišní část a bočně stlačený ocas. Ten je ohraničen hřbetní ploutví, na jejím konci mají černobílou skvrnu. Pulci se živí rozsivkami, spájivkami nebo řasami plavajícími ve vodě nebo je seškrabují s kamenů a později také drobnými živočichy, do silného proudu se často nevydávají. K udržení se na místě v tekoucí vodě se přisávají diskovitými ústy k valounům nebo jinému podkladu, který je momentálně k dispozici, včetně lidského těla. Velké záplavy mnohdy odplaví celou pulčí populaci.

Samice se rozmnožuje jednou za dva roky, samec každoročně. Pohlavní dospělosti dosahují asi za osm až devět let od vylíhnutí z vajíčka.

Mezi hlavní nepřátele patří užovka, pstruh, vranka, střechatka, mlokan (Dicamptodon), skorec (Cinclus) a mnozí větší suchozemští obratlovci. Na obranu před nimi se žáby přes den ukrývají pod kameny, nebo v případě nebezpečí složí údy pod tělo a nechají se odnést vodou. Za dobrých podmínek se mohou dožít až 14 let.

Nejvíce jsou ocasatky americké ohrožovány kácením lesů v blízkosti řek a potoků, ve kterých žijí. Po vymýcených starých, hustých lesích zůstávají suché pláně nebo nově vysazené lesní plochy, které ale nezajišťují potřebné mikroklima a nežijí v nich drobní živočichové skýtající obživu.