Aruküla

První písemná zmínka pochází z roku 1291 o vesnici s názvem Arenculle.[1] Přes tři století patřilo město pod cisterciácký klášter v Padise.

Během Severní války v roce 1710 se téměř všichni obyvatelé stali oběťmi moru, z původních 212 obyvatel zůstalo 19. V roce 1730 z rozhodnutí carské vlády se v Aruküle usadily ruské rodiny z Ingrie a také finští osadníci z Uusimaa.

Od roku 1862 byla otevřena škola, ve které se učilo číst, psát a zpívat 20 dětí. V současné době jsou zde dvě školy. Státní škola, kde se vyučuje od první do deváté třídy a druhá škola Waldorfského typu. V roce 1978 byla postavena nová škola.

V roce 1560 bylo založeno panství Aruküla. Na počátku 17. století bylo v závěti odkázán bratrům Johannovi a Jakobovu Dela Gardie. Od roku 1766 až do roku 1919 panství Arukül patřilo šlechtické rodině Baranoff. Posledním majitelem by Peter von Baranoff. V roce 1919 na základě pozemkové reformy Estonského státu bylo panství vyvlastněno.

V roce 1870 byla dokončena železniční trať z Sankt Petersburgu- Paldiski a v Aruküla byla na žádost Baranoffa postavená zastávka Baranov. Ve dvacátých letech 20. století byla postavena jednoduchá dřevěná budova. V roce 2000 byla budova stanice zničena. Na dvojkolejné trati jsou nástupiště 150 m dlouhá. Trať je elektrifikována. Železnici provozují estonské železniční společnosti Elektriraudtee a Edelaraudtee. S příchodem železnice nastal rozvoj Araküly. V okolí stanice vnikla nová osada.

Za zásluhy v boji proti ruské nadvládě bylo panství darováno Karlu Augustu Einbundovi (od roku 1935 Kaarel Eenpalu (1888–1942)) pozdějšímu estonskému ministrovi vnitra 1921–1926, presidentovi v roce1932 a předsedovi vlády Estonské republiky od roku 1938. Vedle panství založil farmu Hellema. S manželkou Lindou Eenpalud zlepšili blahobyt obyvatel města a položili základy kulturního života.

V roce 1926 bylo rozhodnuto o vybudování zahradního města v borovém lese, který nebyl vhodný pro zemědělství. Vzhledem k nevyřešeným právním vztahům byly plány staženy. Vypuknutím druhé světové války nemohly být uskutečněny až v padesátých letech 20. století. V roce 1939 byl postaven Dům kultury Aruküla. Tato zchátralá dřevěná budova byla v roce 2006 zbourána.

Po sovětské okupaci Estonska byly v obci založeny dva kolchozy: Vítězný říjen (Oktoobri võit) a Sovětský farmář (Nõukogude Põllumees). V roce 1974 se administrativní správa kolchozů přemístila do nové budovy, která je v současné době sídlem správy venkovské komunity Raasiku.

V roce 1957 byla slavnostně otevřena pěvecká scéna v borovém lese.

V Aruküla jsou chráněny dva objekty: zámek a bludný balvan.

• 
  Škola a komunitní centrum
• 
  Pěvecká scéna
• 
  Bludný balvan
• 
  Zámek
• 
  Památník s datem první písemné zmínky z roku 1291
• 
  Peter von Baranoff
• 
  Kulturní dům