Arturo Frondizi

Arturo Frondizi Ércoli (28. října 1908 Paso de los Libres – 18. dubna 1995 Buenos Aires) byl argentinský právník a politik, který zastával v letech 1958 až 1962 úřad prezidenta republiky. Byl stoupencem developmentalismu, usilujícího o hospodářskou soběstačnost, ochranu domácího trhu, výrazné státní zásahy do ekonomiky a investice do rozvoje průmyslu.

Arturo Frondizi
Stranická příslušnost
Členství	Radikální občanská unie Intransigent Radical Civic Union
Narození	28. října 1908 Paso de los Libres
Úmrtí	18. dubna 1995 (ve věku 86 let) Buenos Aires
Místo pohřbení	Olivos Cementery
Choť	Elena Frondizi
Příbuzní	Silvio Frondizi a Risieri Frondizi (sourozenci)
Alma mater	Facultad de Derecho, Universidad de Buenos Aires Universita Buenos Aires
Profese	novinář, vysokoškolský učitel a advokát
Náboženství	katolicismus
Ocenění	čestný doktor Univerzity Complutense v Madridu (1960) velkokříž speciální třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (1960) řetěz Řádu Isabely Katolické (1960) rytíř velkokříže s řetězem Záslužného řádu Italské republiky (1960) … více na Wikidatech
Podpis
Commons	Arturo Frondizi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jeho rodiče pocházeli z italského města Gubbio, otec byl stavitel. Měl třináct sourozenců, Risieri Frondizi byl filosof a rektor buenosaireské univerzity. Od roku 1923 žila rodina v hlavním městě.

Frondizi hrál v mládí fotbal za Club Almagro, vystudoval právnickou fakultu a stal se advokátem. Zapojil se do protestů proti vojenskému režimu a byl vězněn. V roce 1932 vstoupil do Radikální občanské unie. V roce 1936 založil první argentinskou lidskoprávní organizaci Liga Argentina por los Derechos del Hombre.[1] Za druhé světové války požadoval, aby Argentina bojovala proti nacistickému Německu.

V roce 1945 byl jedním z autorů Avellanedské deklarace, požadující rychlou modernizaci země. O rok později byl zvolen poslancem argentinského parlamentu. Zpočátku podporoval Juana Peróna, postupně se však stal jedním z jeho hlavních oponentů. Ve volbách v roce 1951 Radikální občanská unie nominovala jako prezidentského kandidáta Ricarda Balbína a Frondiziho na post viceprezidenta, byla však poražena justicialisty.

V roce 1956 odešel z Radikální občanské unie a založil vlastní stranu, Nesmiřitelnou radikální občanskou unii, která prosazovala levicovější politiku. V únoru 1958 zvítězil ve volbách, stal se prezidentem a jeho strana měla parlamentní většinu.[2] Jeho působení ve funkci bylo poznamenáno hospodářskou krizí, která Frondizimu neumožnila uskutečnit slíbené sociální reformy. Zvýšil těžbu ropy a provedl rozsáhlou industrializaci, avšak za cenu vysokého zadlužení země. Musel také řešit spor s Chile o hranici v průlivu Beagle. Frondiziho sbližování s Castrovou Kubou a s ilegálními perónistickými skupinami vyvolalo nevůli armády, která ho převratem 29. března 1962 sesadila a novým prezidentem se stal José María Guido.[3] Frondizi byl internován na ostrově Martín García, odkud byl propuštěn v červenci 1963. Vrátil se do politiky, založil Hnutí integrace a rozvoje, avšak většího politického vlivu už nenabyl.

V Buenos Aires je po něm pojmenována ulice Autopista Presidente Arturo Frondizi.