Artur Tajmazov

Zápasit začal ve Vladikavkazu pod vedením Chasana Apajeva. V dětství kombinoval zápasení se vzpíráním po vzoru svého staršího bratra Tymura. V mladí prošel reprezentačními výběry Ruska a jeho talentu si brzy všimli v zahraničí. Jeden z jeho trenérů Kazbek Dedegkajev, působil v 80. letech jako trenér národního týmu volnostylařů Uzbecké SSR a společně s mecenášem uzbeckého sportu Salimem Abduvalijevem mu v roce 1999 zařídil start za Uzbekistán. Důvodem přestupu byly větší možnosti k realizaci ve vrcholovém sportu a především strategický plán Dedegkajeva, který byl osobním trenérem Davida Musulbese, tehdejší reprezentační jedničky Ruska. Na olympijských hrách v Sydney v roce 2000 tak nakonec startovali oba severoosetští zápasnici a dokonce se oba probojovali až do finále. Ve vyrovnaném finále bral Tajmazov stříbrnou olympijskou medaili.

V roce 2004 odjížděl na olympijské hry v Athénách jako úřadující mistr světa a suverénním výkonu získal zlatou olympijskou medaili, když ve finále položil na lopatky Íránce Alírezu Rezájího. V roce 2008 se opět "velmi dobře" připravil a na olympijských hrách v Pekingu a získal druhou zlatou olympijskou medaili, když ve finále porazil ve dvou setech Bachtyjara Achmedova z Ruska. V roce 2012 útočil na vyrovnání rekordní medailové bilance legendárního ruského klasika Alexandra Karelina na olympijských hrách v Londýně. V turnaji neztratil jediná bod a s přehledem získal třetí zlatou olympijskou medaili. V roce 2014 ještě plánoval překonat absolutní zápasnický rekord v počtu olympijských medailí německého obojživelníka Wilfrieda Dietricha, ale stopku mu vystavilo zdraví.[1]

• Řád za vynikající zásluhy – Uzbekistán, 2008
• Řád „Úcta k zemi“ – Uzbekistán, 14. srpna 2012 – udělil prezident Islam Karimov[4]