Arto Paasilinna

Předtím, než se Paasilinna stal spisovatelem na plný úvazek, tak pracoval jako žurnalista v novinách Nuoren Voiman, Nuori Voima-lehti a dále přispíval do dalších novin, ve kterých zároveň zastával funkci redaktora. V týdeníku Apu zpočátku pracoval jako redaktor (1968 – 1970) a poté začal pro tento časopis psát i sloupky. Ve svých 33 letech roku 1975 si uvědomil, že jeho stávající práce mu připadá „stále více povrchní a k ničemu“, načež ve svém životě začal hledat nějakou určitou změnu.[9] Onou změnou se mu ještě toho léta stává psaní jeho dodnes nejčtenějšího románu Zajícův rok, kvůli kterému musel prodat svoji loď.[9] Kniha se ještě roku 1975 okamžitě dočkala nebývalého úspěchu a pomohla mu stát se nezávislým spisovatelem. V roce 1977 podepsal smlouvu s mediální společností Sanoma. I po úspěchu své knihy i nadále přispíval do novin žurnalistickými články a byl autorem rubrik pro finské rádio.[9]

Až do roku 2009 vydával téměř každý rok jednu knížku (kromě roků 1973, 1978 a 2002), přičemž dohromady vytvořil 12 děl z odvětví populárně naučné literatury a 35 románů. Jeho vydavatel se o tom vyjádřil, jako že „Paasilinnův pravidelný přísun nových knih je pro Finsko stejně tak součástí podzimu, jako je tomu, když začíná opadávat březové listí.“[4] Paasilinna je „nepřetržitě překládán do stále nových jazyků,“ a 18[2] z jeho knih bylo přeloženo do minimálně 27 jazyků[6]. Nezahrneme-li do výběru knihy přeložené do skandinávských jazyků, pak bylo přeloženo 17 knih do italštiny, 16 do němčiny, 11 do francouzštiny, 9 do slovinštiny, 6 do nizozemštiny, 5 do španělštiny, 4 do korejštiny, 2 do angličtiny, ukrajinštiny a katalánštiny. Paasilinnova díla jsou finskými novinami Helsingin Sanomat popisována jako „ta nejjasnější z hvězd na hvězdném nebi finské přeložené literatury.“ Nakladatelství WSOY, které vydává jeho díla, taktéž uvedlo, že právě úspěch jeho knih je tím „správným nástrojem, který zvýšil zájem o finskou literaturu ve světě.“

Paasilinna ve svých knihách zobrazuje běžný život ve Finsku na venkově, který čtenáři většinou představuje z pohledu prostých mužů ve středních letech. Děj bývá vyprávěn v poněkud svižném tempu s lehce nadnesených humoristickým stylem, kvůli čemuž jsou jeho díla někdy označována jako pikareskní dobrodružné romány, ve kterých se nacházejí četné satirické narážky na moderní způsob života. Některé z jeho knih jsou označovány za moderní bajky. K těmto pracím se řadí například kniha Zajícův rok, ve které hlavní postava Vatanen nejprve dá výpověď v novinářství a následně začíná v pustinách a divokých lesích hledat skutečný život a životní hodnoty, aby se vyrovnal s naprosto prázdným a zbytečným konzumním životem v moderní společnosti. Na jeho cestách jej doprovází zajíc, kterého zachránil a pomohl mu plně se vyléčit, přičemž si Vatanen začíná uvědomovat, jak byl se svým bývalým životem ve městě vlastně nespokojený.

V roce 1974 je vydána další Paasilinnova kniha Paratiisisaaren Vangit (Vězni rajského ostrova (Prisoners of the Paradise Island)). Tato kniha vypráví příběh ztroskotaného letadla na misi pro Chartu Spojených národů, které havaruje na odlehlých ostrovech v Indonésii. Mezi pasažéry letadla se nachází finští dřevorubci a další lesní dělníci, švédské porodní asistentky, norští ošetřovatelé a samozřejmě i anglicky mluvící posádka letadla. Stejně tak jako v románu Zajícův rok, tak i zde je vypravěčem novinář. Právě díky velké různorodosti vybraných jazyků (finština, švédština, norština a angličtina) si zde Paasilinna vytvořil perfektní podklad pro to, aby si mohl pořádně rýpnout do problémů typu jazykové nadřazenosti a národních stereotypů. Čerství trosečníci si na ostrově vybudovaly společnost, která nepoužívá peníze, a své jediné příjmy získávají ve formě šálku alkoholu, který je zde pálen v pralesní kavárně, a získávají jej za odvedenou práci v kolektivu. Dokonce zde začíná vyrůstat klinika plánování rodiny, která ostatním zdarma nabízí nitroděložní tělíska. Postupem času však zjistí, že nejsou na ostrově sami, a nakonec se rozhodnou dojít pro pomoc.

Arto Paassilinna je zmíněn[10] v šestém vydání Slovníku finských spisovatelů (Suomalaisia Nyrykirjailijoita) vytvořeném literárním kritikem Pekka Tarkka v roce 2000.

Na Passilinnovy 60. narozeniny roku 2002 nechal novinář Eino Leino zveřejnit autobiografii týkající se Paassilinnova života, která se jmenuje „Lentojätkä. Aarto Paasilinnan“ (anglicky „The Flight Dude“).[11] Ještě téhož roku vydal Paasilinna svoji vlastní autobiografii nazvanou Yhdeksän unelmaa („Sen devíti nocí" ("Nine Night's Dream")).

Paasilinnovy romány Lentävä kirvesmies a Rovasti Huuskosen petomainen miespalvelija byly vydány i jako grafické romány, které vytvořil kreslíř Hannu Lukkirinen.

V roce 2006 Paasilinna navštívil Podzimní knižní veletrh v Havlíčkově Brodě, kam jej pozvala ředitelka veletrhu, překladatelka z finštiny a bývalá kulturní atašé v Helsinkách Markéta Hejkalová.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Arto Paasilinna na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Arto Paasilinna na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Arto Paasilinna