Arthur Winternitz

Arthur Winternitz (16. června 1893, Oxford, Velká Británie9. července 1961, Scuol, Švýcarsko) byl britský matematik zabývající se geometrií.

Arthur Winternitz
Narození16. června 1893
Oxford
Úmrtí9. července 1961 (ve věku 68 let)
Scuol
Alma materNěmecká univerzita v Praze
Filozofická fakulta Německé univerzity v Praze
Povolánímatematik
ChoťAnna Winternitzová (roz. Steinherzová)
DětiJohn Winternitz
Příbuzníbratr – Josef Winternitz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život

Arthur Winternitz byl syn indologa Morize Winternitza. Studoval matematiku na Německé univerzitě v Praze, kde také v roce 1917 získal doktorát za svou práci Über eine Klasse von linearen Funktional-Ungleichungen und über konvexe Funktionale a v roce 1921 habilitoval. V roce 1931 se zde stal mimořádným profesorem. Jelikož byl Žid, tak byl se svou rodinou často ohrožován nacionalistickými socialisty. V roce 1939 se vrátil do Anglie. Tam přednášel na Oxfordské univerzitě. Byl podporován nadací Leverhulme Foundation. Měl v plánu odejít do USA, o čemž se zmínil v dopise Hermannu Weylovi z listopadu 1938.

Winternitz se zabýval diferenciální, afinní a projektivní geometrií a topologií (především Jordanovou větou). Podle Pinla byly jeho silnými stránkami schopnost kritického přehodnocení známých teorií a nalezení mezer v těchto teoriích.

Přepracoval diferenciální geometrii prostorových křivek (s doprovodným stativem pojmenovaným po něm) a axiomatickou strukturu projektivní trojrozměrné geometrie.

Jeho bratrem byl Josef Winternitz.

Roku 1925 se oženil s Annou Steinherzovou (1897–1961), jejíž otec byl profesorem rakouské historie a blízkým přítelem Morize Winternitze. Měli syna Johna (nar. 1931).

Publikace

  • Über den Jordanschen Kurvensatz und verwandte Sätze der Analysis, 1918
  • Beweis des Jordanschen Kurvensatzes, Mathematische Zeitschrift, 1925
  • Beweis für die Invarianz des ebenen Gebiets, Mathematische Zeitschrift, 1927
  • Zur Begründung der projektiven Geometrie: Einführung idealer Elemente unabhängig von der Anordnung, 1940
  • Über affine Geometrie XXXIV. Neuer Beweis für Blaschkes isoperimetrische Sätze der Affingeometrie, 1922
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.