Arsén Pohribný
Arsen Pohribný (7. září 1928 Prešov – 2012) byl český historik umění slovenského původu, sběratel a kritik umění 20. století, který po sovětské okupaci (1968) strávil druhou polovinu svého života v emigraci v Itálii a v Německu.
| Prof. PhDr. Arsén Pohribný | |
|---|---|
 | |
| Narození | 7. září 1928 Prešov |
| Úmrtí | 2. června 2012 (ve věku 83 let) |
| Povolání | kritik, kunsthistorik, kurátor, učitel a kritik umění |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Profesní životopis
Na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze studoval dějiny umění a národopis (1948–1952) a estetiku (1952–1956).
V letech 1952–1958 odborným asistentem na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze u prof. J. Pečírky.
V letech 1961–1963 byl tajemníkem Klubu umělců Mánes a bibliografem v Národní a universitní knihovně (do roku 1967). Od roku 1952 je činný jako umělecký kritik (Výtvarné umění, Výtvarná práce, Zlatý máj, Plamen, Tvář, Sešity aj.). V roce 1967 se stal spoluzakladatelem Klubu konkretistů, pro který organizoval desítky skupinových a individuálních výstav.
Od 60. let 20. století se také zabýval naivním uměním, o kterém mimo jiné řekl: „Obecně řečeno, vždy mě zajímaly všechny periferie výtvarného umění a naivní umění je jednou z nich.“ Pohribný byl jedním z prvních výtvarných teoretiků, kteří české naivní umění koncepčně zpracovali a dokumentovali. V roce 1963 připravil v pražském Mánesu první soubornou výstavu českého neprofesionálního umění a v roce 1967 vydalo nakladatelství Artia v spolupráci s Pohribným obsáhlou knihu Československé naivní umění a v Mladé frontě knihu Bosé nožky (1969).
V roce 1968 emigroval do Itálie, kde byl činný jako výstavní manažer a kritik. V letech 1974–1992 působil jako profesor dějin umění na Fachhochschule v Darmstadtu v Německu. Po celou dobu své emigrace nepřestával sledovat a glosovat (Svědectví, RevueK, Svobodná Evropa, Ateliér ad.) domácí výtvarnou scénu a řadě tvůrců pomohl uspořádat v zahraničí jejich výstavy. Po sametové revoluci inicioval oživení Klubu konkrétistů, který spoluzakládal v roce 1967 a představil českému publiku řadu zahraničních umělců zejména z oblasti l’Art Brut. Poslední léta svého života zasvětil publikacím a výstavám tvůrců jemu nejbližším (Marková, Schmidtová, Zemánková, Bois-Vives, Ghizzardi, Legnani aj.).
Do konce svého života žil v Darmstadtu a příležitostně v Ligurii v Itálii. Synem Arsena Pohribného je český fotograf, absolvent FAMU Jan Pohribný.
Dílo (výběr)
- 1959: Jan Trampota, Nakladatelství československých výtvarných umělců, Praha
- 1967: Naivní umění v Československu, Nakladatelství československých výtvarných umělců, Praha
- 1967: Die naive Kunst in der Tschechoslowakei, Artia, podnik pro zahraniční obchod, Praha
- 1968: Malý labyrint výtvarného umění, Státní nakladatelství dětské knihy, n. p., Praha
- 1969: Bosé nožky, Mladá fronta
- 1979: Abstract Painting, Phaidon Press Limited, Oxford
- 1982: Kyncls Strukturen
- 1993: Jiří Kolář: Týdeník 1968, Torst, Praha
- 1997: Jiří Kolář, Ladislav Novák, Slovenská národná galéria
- 2006: Já su stěhovavý pták / I'm a Migrating Bird (Natálie Masliková-Schmidtová (1985–1981)), Muzeum umění Olomouc
- 2008: Cecilie Marková, Podobenství duší, Muzeum umění Olomouc
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Arsén Pohribný na Wikimedia Commons
- Databáze AbArt: Arsen Pohribný [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online.
- Československá bibliografická databáze: Arsen Pohribný [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online.
- Biografický slovník českých zemí, Historický ústav AV ČR
- Biografický slovník: Arsen Pohribný [online]. Historický ústav AV ČR [cit. 2021-03-04]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008) (2. svazek N-Ž), Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky, Praha, 2016
