ARPANET

Vznik ARPANETu byl financován grantovou agenturou ARPA (později přejmenovanou na DARPA – Defense Advanced Research Projects Agency) ministerstva obrany USA. Původně pouze experimentální síť měla ověřit fungování systému při využití přepojování paketů, což přinášelo maximální robustnost. Síť neměla mít žádnou centrální složku, aby fungovala i v momentě, kdy by některé její části byly zničeny. Cílem bylo mimo jiné umožnit vzdálený přístup k nejvýkonnějším počítačům té doby.

Základem ARPANETu se během podzimu 1969 staly postupně počítače na čtyřech univerzitách:

• UCLA (University of California Los Angeles)
• SCRI (Stanford Central Research Institute)
• UCSB (University of California Santa Barbara)
• University of Utah

První datové pakety byly přeneseny 29. října 1969, kdy byl učiněn pokus o přihlášení se na počítač umístěný v SCRI z UCLA. Pro vzájemnou komunikaci mezi uzly postupně se rozrůstající sítě byl používán protokol NCP (Network Control Protocol, neplést s NetWare Core Protocol). Uzly přibývaly postupně po celém území USA (13 v roce 1970, 29 v roce 1972, 40 v roce 1973).

V roce 1973 pronikl ARPANET do Evropy, když se připojilo Norsko a záhy i Spojené království. Tehdy se již ukazovaly nové možnosti využití v rámci elektronické poštovní komunikace, kterou o tři roky později poprvé využila i britská královna.

V roce 1983 se od ARPANETu oddělila vojenská síť MILNET. Významným mezníkem je ovšem tento rok proto, že od jeho začátku byl definitivně NCP nahrazen protokoly TCP/IP. S nástupem lokálních sítí se ARPANET stále častěji stával pouze páteřní sítí pro přenos. I tuto jeho funkci však postupně přebrala NSFNET (National Science Foundation Network) a v březnu 1990 přišel konec ARPANETu.

V této síti se také objevil první virus zvaný Creeper.