Arnold Plankensteiner

Do roku 1847 studoval práva na Univerzitě ve Štýrském Hradci. Pak do roku 1856 působil ve správě rodinného statku Pichlschloß u Neumarkt in Steiermark. V roce 1856 zřídil v Liebenau u Štýrského Hradce vzorový zemědělský podnik, který mj. zásoboval Štýrský Hradec mlékem.[1]

V roce 1861 byl zvolen na Štýrský zemský sněm. Stal se i členem zemského výboru.[1] Mandát obhájil 21. ledna 1867 za kurii venkovských obcí, obvod Murau, Oberwölz a Neumarkt in Steiermark.[2] Zemský sněm ho 23. února 1867[2] zvolil i do Říšské rady za kurii venkovských obcí ve Štýrsku.[3] V srpnu 1869 se uvádí, že před krátkou dobou na mandát poslance Říšské rady rezignoval.[4] V osobním rejstříku poslanců na V. zasedání Říšské rady od prosince 1869 se již neuvádí.[5] V zemském sněmu mandát obhájil i v roce 1871.[1] Důvodem pro rezignaci byl fakt, že přijal funkci člena správní rady a složením poslaneckého mandátu chtěl předejít dojmu, že skrz své politické angažmá získává posty.[6] Politicky se řadil k německým liberálům (takzvaná Ústavní strana, liberálně a centralisticky orientovaná, odmítající federalistické aspirace neněmeckých etnik), mezi nimiž náležel mezi nejaktivnější a nejbystřejší poslance. V parlamentních rozpravách odmítal vládní návrhy branného zákona a zákona o pozemkové dani a obhajoval maximální svobodu.[6]

V roce 1869 mu byl udělen Řád Františka Josefa, ale Plankensteiner ho odmítl.[7] V listu ministru Karlu Giskrovi, jenž mu udělení řádu navrhl, uvedl, že svou politickou činnost vykonává nezištně, bez nároku na ocenění.[4][6]

Podílel se na zřízení ministerstva orby (zemědělství). Po roce 1872 se stáhl z veřejného života.[1]