Arnošt Quido Harrach

Arnošt Quido hrabě Harrach
Arnošt Quido hrabě Harrach
	Rodový erb Harrachů
4. majitel jilemnického panství
	Ve funkci:; 1749 – 23. března 1783
Předchůdce	Bedřich August Harrach
Nástupce	Jan Nepomuk Arnošt Harrach
Tajný rada
Císařský komorník
Narození	8. září 1723 ; Vídeň ; Habsburská monarchie
Úmrtí	23. března 1783 (ve věku 59 let) ; Vídeň ; Habsburská monarchie
Choť	Maria Josefa hraběnka z Dietrichstein-Proskau
Rodiče	Bedřich August z Harrachu a Eleonora Marie Karolína z Lichtenštejna
Děti	Arnošt Kryštof z Harrachu; Jan Arnošt z Harrachu; Ferdinand Josef z Harrachu; Karl Borromäus Harrach; Marie Josefa z Harrachu
Příbuzní	František Arnošt Harrach (vnuk)
Profese	tajný rada
Náboženství	katolík
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arnošt Quido hrabě z Harrachu (celým jménem Arnošt Quido hrabě z Harrachu, na Rohrau a Tannhausenu, pán hrabství Rohrau, svobodný pán na Pruggu a Pürrhensteinu, pán panství Jilemnice, Sadová a Strkov) (8. září 1723, Vídeň – 23. března 1783, Vídeň) byl český šlechtic, politik a příslušník rodu Harrachů.

Životopis

Arnošt Quido se narodil 8. září 1723 ve Vídni. Po smrti svého otce, Bedřicha Augusta Harracha, roku 1742 zdědil Harrachovské panství. To zahrnovalo celé panství Jilemnice, Rohrau, Hrádek u Nechanic a další. Byl vášnivým sběratelem soudobého umění, především pak děl římských umělců. Stal se také c. k. komořím a tajným radou.

Na svém panství zavedl pro nemajetné lékařskou péči. Bylo to nejspíše i díky známosti Arnošta Quida a lékaře Kajetána Ferdinanda Kittela, chirurga na jilemnickém panství. Během sedmileté války vydal hrabě instrukce, ve kterých obyvatelstvo rozdělil na tři třídy podle majetku. Těm pak nechal přidělit maso (popř. masnou polévku), přispěl jim na lékařskou péči a zařídil možnost výdělku ve svých lesích.[1]

Roku 1764 odkoupil sklárnu na Novém světě od Jana Josefa Müllera za 3 435 zlatých. Jana Josefa Müllera však dále ponechal jako huťmistra.[2][3]Během jeho vlády vzniká díky správci jilemnického panství Janu Antonínu Grauparovi Grauparova mapa harrachovského panství. Na svém panství také hojně podporoval tkalcovství a plátenictví.[4]

Zemřel 23. března 1783 ve Vídni. Správu panství po něm převzal jeho syn Jan Nepomuk Arnošt Harrach.

Rodina

Arnošt Quido Harrach si vzal 20. května 1754 za manželku Marii Josefu hraběnku von Dietrichstein-Proskau. S ní měl devět dětí, z nichž pouze 3 se dožily dospělosti.[5]

Maria Josepha hraběnka z Harrachu (1755–1783)
Jan Nepomuk Arnošt hrabě Harrach (1756–1829)
Arnošt Kryštof hrabě Harrach (1757–1838)
Maria Anna hraběnka z Harrachu (1758–1763)
Karel Borromäus hrabě Harrach (1761–1829)
Ferdinand Joseph hrabě Harrach († 1841)
Maria Theresia hraběnka z Harrachu (1764–1831)
Eva Maria hraběnka z Harrachu († 1765)
Maria Theresia hraběnka z Harrachu († 1775)

Odkazy

Reference

http://www.hodkovicenm.cz/redakce/tisk.php?lanG=cs&xsekce=55767&clanek=74571&
VALLEY / __STROY, Crystal. Crystal Valley | SKLÁRNA NA NOVÉM SVĚTĚ. crystalvalley.cz [online]. [cit. 2020-06-30]. Dostupné online. (česky)
PILAŘOVÁ, Eliška. Průmyslové památky v Krkonoších. 1. Vrchlabí: Správa KRNAP, 2020. ISBN 978-80-7535-120-3.
8 ZAJÍC, Daniel. „Harrachové na Jilemnicku“, In: Jilemnice slovem a obrazem, září 1993, roč. XV, s. 28.
LOUŽECKÝ, Jan Drocár a Pavel. Historická šlechta – život po meči a po přeslici. www.historickaslechta.cz [online]. [cit. 2020-06-30]. Dostupné online. (česky)

Související články

Seznam majitelů jilemnického panství

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[1] ttp://www.hodkovicenm.cz/redakce/tisk.php?lanG=cs&xsekce=55767&clanek=74571&

[2] VALLEY / __STROY, Crystal. Crystal Valley | SKLÁRNA NA NOVÉM SVĚTĚ. crystalvalley.cz [online]. [cit. 2020-06-30]. Dostupné online. (česky)

[3] PILAŘOVÁ, Eliška. Průmyslové památky v Krkonoších. 1. Vrchlabí: Správa KRNAP, 2020. ISBN 978-80-7535-120-3.

[4] 8 ZAJÍC, Daniel. „Harrachové na Jilemnicku“, In: Jilemnice slovem a obrazem, září 1993, roč. XV, s. 28.

[5] LOUŽECKÝ, Jan Drocár a Pavel. Historická šlechta – život po meči a po přeslici. www.historickaslechta.cz [online]. [cit. 2020-06-30]. Dostupné online. (česky)