Arnaldo Forlani

Arnaldo Forlani (* 8. prosince 1925) byl italský křesťanskodemokratický politik. V letech 1980–1981 byl premiérem Itálie. 1968–1969 ministr veřejného sektoru, 1969 a 1983–1987 ministr bez portfeje, 1974–1976 ministr obrany, 1976–1979 ministr zahraničních věcí. V koaliční vládě socialisty Bettina Craxiho byl místopředsedou. Byl představitelem Křesťanskodemokratické strany (Democrazia Cristiana), jejímž předsedou byl v letech 1969–1973 a 1989–1992.

Arnaldo Forlani
Předseda vlády Itálie
Ve funkci: 18. října 1980 – 28. června 1981
Prezident	Sandro Pertini
Předchůdce	Francesco Cossiga
Nástupce	Giovanni Spadolini
Místopředseda vlády Itálie
Ve funkci: 4. srpna 1983 – 17. dubna 1987
Předseda vlády	Bettino Craxi
Předchůdce	Ugo La Malfa
Nástupce	Giuliano Amato
Ministr zahraničních věcí Itálie
Ve funkci: 29. července 1976 – 4. srpna 1979
Předseda vlády	Giulio Andreotti
Předchůdce	Mariano Rumor
Nástupce	Franco Maria Malfatti
Ministr obrany Itálie
Ve funkci: 23. listopadu 1974 – 29. července 1976
Předseda vlády	Aldo Moro
Předchůdce	Giulio Andreotti
Nástupce	Vittorio Lattanzio
Stranická příslušnost
Členství	Křesťanská demokracie
Narození	8. prosince 1925 (96 let) Pesaro
Alma mater	Università di Urbino
Profese	politik a diplomat
Náboženství	katolicismus
Ocenění	Rytíř velkého kříže Řádu Božího hrobu
Commons	Arnaldo Forlani
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Během svého premiérského mandátu musel čelit korupčnímu skandálu ve vlastní straně, zemětřesení na severu Itálie a nové vlně levicového terorismu. Jeho pád způsobila aféra se zločinou pseudozednářskou lóží Propaganda Due (P2). Forlani čelil kritice (zejména komunistické), že příliš dlouho otálel se zveřejněním jmen členů této zločinecké organizace. Jeho rezignací skončila dlouhá éra, kdy křeslo premiéra držela výhradně křesťanskodemokratická strana. Z politiky definitivně odešel po tzv. aféře Tangentopoli, v níž měla P2 prsty, a v rámci níž byl Forlani obviněn z toho, že má tajné účty v zahraničí. Tento skandál rozvrátil celou Křesťanskodemokratickou stranu a zničil její téměř půlstoletí trvající dominanci v italském politickém systému.