Václavka
Václavka (Armillaria) je rod stopkovýtrusých hub z čeledi Physalacriaceae, které parazitují na stromech (smrky a jiné) a rozkládají i mrtvou dřevní hmotu. Z hlediska poškození dřevin je nejvážnějším patogenem václavka smrková na kořenech a bázi smrku. Působí vážné problémy v oblastech, kde výsadby smrku vyrůstají na okraji svého ekologického optima.
Václavka | |
---|---|
Václavka obecná nebo také žlutoprstenná (Armillaria mellea) | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | houby (Fungi) |
Oddělení | houby stopkovýtrusné (Basidiomycota) |
Třída | stopkovýtrusé (basidiomycetes) |
Podtřída | houby rouškaté (Agaricomycetidae) |
Řád | lupenotvaré (Agaricales) |
Čeleď | Physalacriaceae |
Rod | václavka (Armillaria) (Fr.) Staude |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Rostoucí podhoubí některých václavek světélkuje.
Václavky patří mezi nejvíce dlouhověké a zaujímanou plochou nejrozměrnější organismy světa. Je znám exemplář václavky smrkové, který zaujímá plochu asi 8,9 km² a je starý tisíce let.[1]
EPPO kód
1ARMLG[2]
Synonyma
Seznam podle Biolib pro patogena Armillaria (Fr.) Staude.[3]
- Aphotistus Humb.
- Armillariella (P. Karst.) P. Karst.
- Polymyces Battarra ex Earle
- Rhizomorpha Roth
Zeměpisné rozšíření
Podle eol.org[4] Severní Amerika, Jižní Amerika, Evropa, Japonsko, Austrálie.
Podřízené taxony
Podle autorů Antonína a Tomšovského (Živa 2010, č. 6) byl dříve určován pouze jediný prstenatý druh, václavka obecná (Armillaria mellea). Ve druhé polovině 70. let a v 80. letech 20. stol. bylo na základě pěstování čistých kultur a testů inkompatibility – experimentálního párování haploidních (monokaryotických) kultur různých druhů, jejichž cílem je zjistit vzájemnou křížitelnost (např. Korhonen 1978, Marxmüllerová 1982, 1987) – rozlišeno pět evropských druhů s prstenem a dva bezprstenné druhy. Všech 7 druhů václavek lze nalézt v ČR. [5]
V roce 1995 bylo rozlišováno 43 druhů rodu václavka. [6]
Podle biolib.cz je více podřízených taxonů u rodu václavka Armillaria, například václavka severská Armillaria borealis nebo václavka smrková Armillaria ostoyae.[3]
Hostitel
Rod poškozuje všechny druhy dřevin, avšak různé druhy rodu václavka poškozují obvykle specifické druhy dřevin. Nejvýznamnějším patogenem v ČR je václavka smrková na kořenech a bázi smrku.[7]
Příznaky
- bílá hniloba
- exsudát na kmeni
- praskání kůry
- smolotok v místě napojení větví
- pod kůrou mycelium
- černé myceliální provazce po obvodu kůry nebo v půdě
- žloutnutí jehlic.[L 1]
Kloboukaté plodnice vyrůstají v okolí kořenů stromů na podzim (obvykle v září a říjnu). Příznaky napadení stromů těmito parazitními houbami jsou výrony pryskyřice na kůře jehličnanů a přítomnost černých provazcovitých rhizomorf v půdě kolem kořenových náběhů, pod kůrou stromů narůstá bílé mycelium syrrocium. Typická je rozšířená báze kmene způsobená dvojnásobným přírůstem na horní straně kořenů, protože uvnitř se vytváří dutina. Stromy, u kterých václavky rostou, jsou náchylné na vývraty.[7] Kromě destrukce dřevní hmoty způsobují václavky kořenovou hnilobu.[L 1]
Možnost záměny
Plodnice je možné zaměnit s jinými druhy hub, zejména se šupinovkami, především šupinovkou kostrbatou (Pholiota squarrosa), která má výrazné šupiny na klobouku i na třeni, hnědý výtrusný prach a jejíž plodnice jsou tuhé.[7] Často lidé za václavky považují různé pařezové houby, většinou jsou to houby jedlé, např. vzácná václavka bezprstenná (Armillariella tabescens), strmělka hnilobná (Clitocybe tabescens) opěnka měnlivá nebo některé třepenitky, u kterých je nutné dát pozor na silně hořkou chuť (např. u třepenitky svazčité).
Význam
Václavka je tržní houba, ale za syrova mírně jedovatá. Plodnice václavek jsou jedlé, ale hůře stravitelné. Nedovařená nebo málo podušená může způsobit značné žaludeční a střevní potíže. Nejvhodnější je připravená v octovém nálevu. Její za syrova natrpklá chuť se úpravou mění v příjemně výraznou. Používají se zejména kloboučky mladých plodnic i části třeně. Plodnice vyžadují náležitou úpravu a citliví lidé je nemusejí snášet.[8]
Významně poškozuje přehuštěné výsadby. Někdy dochází k poškození mladých porostů. Často rozkládá mrtvou dřevní hmotu, vzácněji napadá dospělé dřeviny. Napadené dřeviny velmi rychle hynou.[L 1][7] Je považována za nebezpečný patogen.
Popis
Popis pro druh václavka obecná: Klobouk v průměru 2–15 cm je proměnlivý ve svém vzhledu i zbarvení. V mládí je vyklenutý, později se zplošťuje a ve stáří může být až prohnutý. Barva je medově žlutá až tmavě hnědá. Třeň měří 5–15 cm. U některých plodnic je třeň téměř hlízovitý, u jiných velice štíhlý. Prsten je vždy zřetelný. Lupeny jsou v mládí bílé, časem hnědnou. Dužnina je bílá, vůně silná, nasládlá. Výtrusný prach je bělavý.[9]
Ochrana rostlin
Výsadba rostlin na vhodném stanovišti s dostatečnou výživou a prouděním vzduchu.[7] Odstranění napadené dřeviny vykácením, odstranění pařezů a výměna velkého objemu půdy.[L 1]
Odkazy
Literatura
- TOMICZEK,, Christian. Atlas chorob a škůdců okrasných dřevin. [s.l.]: Biocont Laboratory, 2005.
Reference
- Humungous fungus: world's largest organism?, Environment & Nature News, 2003
- EPPO, 1ARMLG
- biolib.cz
- eol.org
- ANTONÍN, Vladimír; TOMŠOVSKÝ, Michal. Václavky – známé neznámé houby. S. 254–255. Živa [online]. 2010 [cit. 2013-05-09]. Čís. 6, s. 254–255. Dostupné online. (čeština)
- VOLK, Thomas J.; BURDSALL (JR.), Harold H.; BANIK, Mark T. Armillaria nabsnona, a new species from western North America. S. 484–491. Mycologia [online]. 1996. Čís. 88, s. 484–491. Dostupné online. (angličtina)[nedostupný zdroj]
- ČERMÁK, Petr. Atlas poškození dřevin [online]. mendelu.cz, 2011 [cit. 2013-05-07]. Dostupné online. (česky)
- houby.atlasrostlin.cz
- hobby.idnes.cz
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu václavka na Wikimedia Commons
- Slovníkové heslo václavka ve Wikislovníku
- (česky)Václavka obecná, popis
- (česky)popis ochrana[nedostupný zdroj]
- (česky)biolumuniscence
- (česky)Václavka obecná, popis