Aristoxenos
Aristoxenos z Taranta, či z Tarentu (starořecky Ἀριστόξενος Aristóxenos; * kolem 360 př. n. l. zřejmě v Tarantu – asi 300 př. n. l., ?), byl řecký filosof a hudební teoretik. Je považován za zakladatele hudební vědy, a to především díky svému spisu Harmonikon stoicheion (Ἁρμονικῶν στοιχείων, Základy hudební teorie), jehož fragmenty se dochovaly, na rozdíl od jeho spisů filozofických.[1]
| Aristoxenos / Ἀριστόξενος | |
|---|---|
 Novodobý idealizovaný Aristoxenův portrét | |
| Narození | kolem 360 př. n. l. Taranto |
| Úmrtí | asi 300 př. n. l. ? |
| Národnost | Řekové |
| Povolání | matematik, muzikolog, filozof a hudební teoretik |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vzdělání
Narodil se jako syn Spintara, Sokratova žáka. Nejprve se učil u pythagorejce Xenofila z Chalkidiky a učitele hudby Lampra, a později v Aténách byl žákem Aristotelovým a příslušníkem peripatetické školy. Jeho spisy jsou nejstarší dochovaná antická pojednání o hudbě.
Podle středověkého slovníku Suda se po Aristotelově smrti od svého učitele s hořkostí odvrátil, to když zjistil, že Aristoteles určil za svého nástupce v čele peripatetické školy Theofrasta. Jiný aristotelovský filozof, Aristoklés z Messeny, to však ve svých dějinách filozofie z 1. století nepotvrzuje. Suda Aristoxenovi rovněž přisuzuje sotva uvěřitelný počet 453 spisů.
Činnost
Aristoxenos mimo jiné definoval na čistě hudebním základě následující výrazy: interval, tónový systém, tón, půltón, třetinotón, čtvrttón, …, diatonický, chromatický a enharmonický tónorod, trvání, rytmus. Tím do značné míry položil základy pozdější hudební terminologie vrcholné antiky a středověku. Většina z jeho terminologie se dochovala dodnes, byť částečně s pozměněným významem.
Odkazy
Externí odkazy
Autor Aristoxenos ve Wikizdrojích- Heslo v Britannice
Autoritní data  |
|
|---|