Architektura procesoru

Procesor (CPU – Central Processing Unit) jakožto elektronický obvod (složený z velkého množství součástek – převážně tranzistorů) je umístěn na křemíkové destičce – CPU je vlastně složitý integrovaný obvod. Jeho popularita vzrostla hlavně díky výpočetní technice (počítače, notebooky, ale i chytré mobilní telefony), dnes se s nimi však můžeme setkat třeba i v pračce či ledničce.

Procesor zpracovává informace (instrukce) v podobě strojového kódu a procesory s obdobnou strukturou jádra, které zároveň zpracovávají shodný strojový kód, mají stejnou architekturu.

Vnitřní architektura

Podle vnitřního uspořádání dělíme procesory na RISC a CISC lišící se počtem instrukcí, které procesor umí vykonávat. Současné procesory Intel, nebo ty, které jsou s nimi kompatibilní, jsou vnitřně RISC, ač uvnitř vlastně probíhají složité CISC instrukce. Dále dovedou měnit, resp. aktualizovat, svůj řídící mikrokód.

Architektura jde ruku v ruce s instrukční sadou a její délkou, jež díky překotnému vývoji roste. Jednodušší procesory dodnes používané jsou 8bitové[1] a naopak na vrcholu jsou dnes 64bitové, používané hlavně ve výkonnějších výpočetních strojích a serverech.

Nejdůležitější architektury procesorů

Tyto architektury lze rozdělit do několika skupin – podle použití a s tím související složitostí architektury.

1/ Malé architektury – nejstarší
  • PDP-11
  • VAX (který ovšem je zdokonalený předchozí)
  • AP-101 (tato architektura byla použita pro řízení raketoplánu)
  • UNIVAC I, UNIVAC II
  • Super H (vyvíjen stejnojmennou firmou)

2/ Mikročipová architektura

3/ PC architektura

4/ Architektura serverů a někdy i PC

Odkazy

Reference
  1. Architektura AVR. avr.hw.cz [online]. [cit. 2009-10-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-06-04.

Související články


This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.