Arabský plnokrevník

Arabský plnokrevník (krátce arab) je velmi staré plemeno koní. Pochází zřejmě ze starověké Persie, odkud se dostal na Arabský poloostrov, kde byl chován a využíván v nezměněné podobě do 7. století. Působí romantickým dojmem díky své kráse, oduševnělosti, inteligenci a přátelské povaze, ale je také uznávaný pro svoji houževnatost, osobitost a výdrž. Nejčastěji se vyskytuje jako bělouš, hnědák či ryzák. Vzácně se může vyskytovat i jako vraník.

Arabský plnokrevník
Arabský plnokrevník
Základní informace
Země původuArabský poloostrov
Divoký předektarpan
Využitíparkur, drezura, dostihy (steeplechase, rovinné)
Stupeň prošlechtěníkulturní plemeno
Tělesná charakteristika
Hmotnostdo 500 kg
Výška 144,2 až 152,5
Barvahnědáci, ryzáci, bělouši, vzácně vraníci.
multimediální obsah v galerii na Commons
 výška uváděna v kohoutku

Historie

Arabský plnokrevník je nejstarším, nejušlechtilejším čistokrevně chovaným plemenem koní na světě, což dokládají zprávy už z doby 3000 let před naším letopočtem. Jeho původ není jistě známý,[1] ale pravděpodobně pochází ze severní Afriky. Do Evropy se arabové dostali poprvé v době muslimské invaze v 8. a 9. století. Pochází z Arabského poloostrova, resp. ze Severní Afriky a Blízkého východu – zejména z Egypta, kde byl po tisíciletí chován Beduíny bez přimísení cizí krve.

Přes důkazy o starším původu Arabové šíří legendy že arabský plnokrevník je potomkem pěti Mohamedových klisen. Prorok Mohamed prý nechal své koně žíznit po celých 30 dní a potom je vzal k napajedlu. Když na ně zavolal, aby se vrátili, vrátilo se pouze 5 klisen a tak s nimi Prorok Mohamed založil světoznámý chov. Legenda je zjevně nepravdivá. O Arabských plnokrevnících se můžete dočíst také v koránu:

...A bůh vzal do dlaně jižní vítr, foukl do něj a stvořil koně. A když bůh stvořil koně, řekl tomu úžasnému stvoření: „Stvořil jsem vás jako žádné jiné. Ve vašich očích jsou skryty všechny poklady světa. Budete vozit na zádech mé přátele a vaše sedlo bude sedlem pro ty, kteří se ke mně modlí. Budete létat bez křídel a bojovat bez meče.“

Vzhled

Arab je menší, dobře osvalený kůň s jemnou kostrou. Krátká, jemně utvářená hlava má prohnutý (štičí) profil, mezi očima je lehce vyklenutá. Uši jsou pohyblivé, úhledné, lehce zahrocené, oči velké, jasné, s inteligentním výrazem, malé hříbě se širokými nozdrami je pokryto sametově jemnou srstí. Srst, hříva a ohon jsou hedvábně jemné. Plece mohou být poněkud strmé, ale přiměřené ke krátkému hřbetu a hlubokému a širokému hrudníku. Mimořádnou pohyblivost hlavy zaručuje mitbach, zvláštní úhel, pod kterým je hlava připojená k hrdlu. Krk je dlouhý, elegantně prohnutý, kohoutek spíše plochý. Na rozdíl od ostatních plemen má arab jen 17 párů žeber, 5 bederních a 16 ocasních obratlů[2] ( ostatní plemena 18-6-18), proto má krátký hřbet, plochý kříž a vysoko nesený ocas. Štíhlé, dlouhé, suché nohy mají bezvadné klouby, jasně patrné šlachy, šikmé spěnky a tvrdá, pěkně utvářená kopyta. Zadní nohy bývaly u arabů slabší, ale moderní typy je mívají obvykle dokonalé. Výška v kohoutku 144,2 až 152,5.[3] Však nejobdivovanější je hlava.

Typy

Rozlišují se podle klisen Muhamadových na tyto typy:

  • Koheilan: považován za nejušlechtilejší typ, převládají hnědáci - nejpočetnější skupina
  • Saglavi: vyniká krásou a elegancí, převládají bělouši
  • Muniqui: vyniká v rychlosti a vytrvalosti, nejrychleji dospívá, převládají ryzáci
  • Hamdani: nejmohutnější, klidní, mírní, vytrvalí
  • Hadban: mohutnější, rychlí

Dnes už se tyto typy špatně rozlišují, protože často docházelo k jejich míšení.

Charakteristika

Arabská krev je hlavní a dominantní složkou krve anglického plnokrevníka a měla rozhodující vliv i při zvyšování kvality bezpočtu dalších plemen. Odolnost, vytrvalost arabů spojená s výbornou povahou, ohnivým temperamentem a vynikajícími chody je stále úctyhodnou kombinací. Mezinárodní chov Arabů, rozšířený po celém světě, kontroluje a registruje Arab Breed Society. Často je používán ke šlechtění a zušlechťování jiných plemen, je také dobrým jezdeckým a dostihovým koněm. Křížením tohoto plemena s Berberem vznikl např. Anglický plnokrevník a mnoho dalších plemen. Arabský plnokrevník se dokáže přizpůsobit jakémukoli životnímu prostředí a klimatu a dovede přežít i na velice chudé stravě, mnozí jedinci jsou však značně nároční na čistotu vody. Je neuvěřitelně vytrvalý a s jistotou se dokáže pohybovat i po nerovném terénu. Je nadán neobyčejně pevným zdravím a vysokou inteligencí,[4] což ho činí zcela výjimečným. Obvykle bývá mírný a přátelský, ale může být také vznětlivý až neurotický. Díky své ekonomické akci, která je přímá, volná a nízká, dokáže nést i značnou zátěž na velké vzdálenosti.[4]

Využití

Je možné s ním závodit, a ačkoli jeho akce není ideální pro drezuru nebo skákání přes vysoké překážky, je schopný zúčastnit se soutěží v jakémkoli odvětví jezdeckého sportu. Vynikající je zejména na dálkové ježdění nebo vytrvalostní závody. Arabové se často také předvádějí na nejrůznějších přehlídkách, jak pod sedlem, tak z ruky. Nicméně jeho hlavním použitím je obvykle křížení s jinými plemeny. Jedním z výsledků křížení je Angloarab (a jeho různé typy), uznaný za samostatné plemeno.

Chovatelská dokumentace

Byla ustavena celosvětová organizace WAHO (World Arabian Horse Organisation), která vede chovatelskou dokumentaci, dnes již s pomocí výpočetní techniky. Je v ní registrováno 300 000 plnokrevných a polokrevných arabských koní. [5]

Odkazy

Reference

  1. Archivovaná kopie. plemena-koni.cyberserver.cz [online]. [cit. 2012-05-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-05-26.
  2. http://prehledy.sweb.cz/arab.htm
  3. Archivovaná kopie. arabsky-plnokrevnik.konicci.cz [online]. [cit. 2012-05-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-04-20.
  4. http://www.frysavskydvorec.cz/index.php?cat=arabsky-plnokrevnik/&file=index&lang=cs
  5. DOLEŽAL, Vladimír; DOLEŽALOVÁ, Alena. Člověk a kůň. České Budějovice: Dona, 1995. ISBN 80-85463-52-0. Kapitola Album plemen koní, s. 75.

Literatura

  • VLÁDCI POUŠTĚ, Christiane Slawik (pony club)
  • HERMSEN, Josée Encyklopedie koní 1. vyd. Praha: Rebo Productions, 1998, 312 s. ISBN 80-85815-86-9.
  • Wich, Judith Jewels of the Desert - The Magic of Egyptian Arabians, Orienta Publications, 2008, 176 s. ISBN 978-3-9811137-0-9.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.