Apoštolský vikariát Bejrút

Latinský obřad katolické církve v Libanonu přišel s křížovými výpravami na konci 11. století a konečnou porážkou křižáků na Blízkém východě v druhé polovině 13. století. V tomto období se v zemích kde leží současný Libanon, vytvořilo několik latinských církevních oblastí, které nahrazovaly staré biskupství vzniklá v počátcích křesťanství: arcidiecéze Tyr, se sufragánními diecézemi Ptolemais ve Fénicii, Caesarea Philippi, Sidón a Berytus, zatímco Latinský antiochijský patriarchát měl diecéze Byblus, Tripolis a Antarados. Tyto diecéze jsou zaniklé a používají se jako titulární sídla.

Obřad pokračoval příchodem františkánů i jiných katolických řádů např. kapucínů, karmelitánů a poté i lazaristů a jezuitů. Pro věřící latinského obřadu v Libanonu nebylo vytvořeno žádné církevní území, až do konce francouzského mandátu na konci druhé světové války kdy apoštolský delegát v Sýrii usedl jako biskup pro latinské věřící v Libanonu.

Vikariát byl vytvořen dne 4. června 1953 bulou Solent caeli papeže Pia XII., z části území apoštolského vikariátu Aleppo. Apoštolští vikáři jsou členy Konference latinských biskupů arabských oblastí. Apoštolský vikariát podléhá přímo Svatému stolci.

Hlavním chámem je Katedrála Svatého Ludvíka. K roku 2010 měl vikariát 15 000 věřících, 1 diecézního kněze, 160 řeholních kněží, 1 stálého jáhna, 208 řeholníků, 1 115 řeholnic a 8 farností.

• Eustace John Smith, O.F.M. (1955 – 1973)
• Paul Bassim, O.C.D. (1974 – 1999)
• Paul Dahdah, O.C.D. (1999 – 2016)
• Cesar Essayan, O.F.M.Conv., (od 2. srpna 2016)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vicariato apostolico di Beirut na italské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Apoštolský vikariát Bejrút na Wikimedia Commons