Antoni Zygmunt Helcel

Pocházel z německé kupecké rodiny Hoeltzelů von Sternstein. V letech 1823–1827 vystudoval práva na Jagellonské univerzitě. Roku 1828 získal titul doktora práv. Prodělal pak ještě další studium na vysokých školách v Berlíně, Vratislavi, Heidelbergu a Paříži. Účastnil se polského povstání roku 1831. V letech 1832–1833 byl privátním docentem a v letech 1848–1852 profesorem dějin polského soukromého a veřejného práva na Jagellonské univerzitě. V roce 1846 patřil mezi stoupence konzervativního křídla polské politiky.[1]

Během revolučního roku 1848 se účastnil Slovanského sjezdu v Praze.[1] V doplňovacích volbách v listopadu 1848 byl zvolen i na rakouský ústavodárný Říšský sněm. Nahradil poslance Józefa Walentyho Krzyżanowského, který rezignoval. Do parlamentu nastoupil v prosinci 1848.[2] Zastupoval volební obvod Krakov-město III. Uvádí se jako statkář.[3] Patřil ke sněmovní pravici.[4]

V roce 1852 ztratil učitelské místo na univerzitě, věnoval se pak odborné práci. Publikoval studie z dějin práva a edice pramenů. Byl především znalcem středověkého polského práva.[1]

Po obnovení ústavní vlády se zapojil do politiky. V roce 1861 byl autorem spisu o haličské autonomii, který byl předán Antonu von Schmerlingovi. Byl stoupencem austroslavismu. Od roku 1861 byl poslancem Haličského zemského sněmu.[1] Zemský sněm ho roku 1861 delegoval i do Říšské rady (tehdy ještě volené nepřímo) za Halič (kurie městská, obvod Krakov). 11. května 1861 složil slib, rezignace oznámena dopisem 6. listopadu 1864.[5] K roku 1861 se uvádí jako Sigismund Helcel von Sternstein, statkář, bytem v Krakově.[6]

Jeho bratrem byl bankéř a politik Ludwik Edward Helcel.[7]