Anton Globočnik

Studoval gymnázium v Lublani, kde ho ovlivnil Luka Jeran. V letech 1844–1848 studoval práva ve Vídni. Zde se pod vlivem slovinských buditelů (Matej Cigale, Peter Kozler) začal veřejně angažovat v slovinském národním hnutí. Byl tajemníkem vídeňského spolku Slovenija. Během revolučního roku 1848 se podílel na kontaktech s českými a chorvatskými národovci. Účastnil se Slovanského sjezdu v Praze. Měl podíl na přijetí slovinské trikolóry. Roku 1848 nastoupil jako praktikant k soudu v Lublani, od roku 1849 byl konceptním praktikantem u soudu v Kranji. V roce 1850 přešel na zemský soud v Lublani. Od roku 1851 byl praktikantem na župním soudu v Osijeku. Od roku 1855 zastával post okresního soudce v Stubici v Chorvatsku. V roce 1857 přešel na místo okresního soudce v Čakovci. V roce 1861 odešel z Chorvatska. V letech 1861–1863 pracoval u zemské vlády v Lublani. V roce 1863 byl jmenován okresním starostou v Postojne, od roku 1867 tam působil coby okresní hejtman. V roce 1885 přesídlil do Lublaně jako vládní rada. Do penze odešel v roce 1890, kdy zároveň získal šlechtický titul.[1]

Byl i poslancem Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách roku 1891 za kurii městskou v Kraňsku, obvod Postojna, Idrija atd. Rezignace byla oznámena na schůzi 15. února 1896.[2] Ve volebním období 1891–1897 se uvádí jako Anton von Globočnik, c. k. vládní rada na penzi, bytem Vídeň.[3] Po nástupu na Říšskou radu zasedal v konzervativním Hohenwartově klubu.[4]

V roce 1900 se přestěhoval do Vídně, ke svému synovi Vladimírovi. Byl publicisticky činný. Psal právní studie.[1]