Antonín Reinwart

Antonín Reinwart (16. ledna 1856 Líté u Plzně[1] — 15. října 1929 Praha) byl český tiskař, nakladatel a knihkupec, veřejný a spolkový činitel, c. k. komerční rada, vydavatel národhohospodářské literatury, posléze konzul Bulharského království pro Země české. Od roku 1881 provozoval na Novém Městě v Praze své knihkupectví a nakladatelství v domě ve Vodičkově ulici, pro které si nechal mezi lety 1884 až 1886 postavit dva neorenesanční domy. Účastnil se též veřejného života a rovněž spolupráce s východoslovanskými a jihoslovanskými vlastenci. Byl oceňován jako úspěšný podnikatel, vlastenec a filantrop. Působil také jako starosta Černošic.

Antonín Reinwart
Antonín Reinwart (1907)
Starosta Černošic
Ve funkci:
? – ?
Narození16. ledna 1856
Líté u Plzně
Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí15. října 1929 (ve věku 73 let)
Praha
Československo Československo
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
ChoťAmálie (roz. Kroužílková), Albertina (roz. Kieslingová)
DětiAlbert Reinwart
Profesenakladatel, knihkupec
OceněníŘád svatého Alexandra
Záslužný kříž s korunou
CommonsAntonín Reinwart
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Mládí a podnikání
Dům nakladatelství A. Reinwart, postavený mezi lety 1884 až 1886 podle návrhu architekta Jana Vejrycha

Narodil se roku 1856 v Lítém, malé vesnici nedaleko Plas, asi 30 kilometrů severně od Plzně. Vystudoval reálku v Plzni, žil ve Stříbře[2]. V Praze se vyučil, od roku 1881 provozoval malé knihkupectví, později rozšířené na nakladatelství. Okolo roku 1884 až 1886 si nechal postavit sídelní dům podniku ve Vodičkově ulici čp. 25 architektem a stavitelem Janem Vejrychem (ve spolupráci), na které navázal rohový nájemní dům na nároží s pozdější Palackého ulicí. Od roku 1885 je uváděn jako pražský měšťan. Orientoval se od počátku primárně na prodej a vydávání českých knih a literatury, zejména pak hospodářských publikací a kalendářů. Roku 1888 převzal po Hynku Tittlovi vydávání časopisu Hospodář českoslovanský, nejstaršího českého národohospodářského časopisu.

Záhy se jeho nakladatelství začalo orientovat rovněž na překlady děl z východoslovanských a jihoslovanských jazyků, například z polštiny, ruštiny, srbochorvatštiny či bulharštiny. Reinwart se sám aktivně v rámci Svazu cizineckého pro království České účastnil spolupráce s dalšími evropskými slovanskými vlastenci, vedle vydávání literatury se rovněž podílel např. na organizaci výstav v Bulharském království. Za svou práci byl bulharským carem vyznamenán Řádem svatého Alexandra a jmenován bulharským konzulem pro české země.

Reinwartův nájemní dům, Vodičkova 23/Palackého 15, Praha

Působil rovněž jako jednatel Zemského včelařského spolku. Podílel se na zřízení knihkupeckého grémia a stál u zrodu gremiální knihkupecké školy, prvního takového ústavu pro knihkupce v Evropě.

Za své zásluhy o rozvoj hospodářství mu mu byl roku 1897 císařem Františkem Josefem I. udělen Záslužný kříž s korunou. Roku 1902 pak obdržel titul c.k. komerční rada. Vlastnil letní sídlo v Černošicích nedaleko Prahy, kde střídavě pobýval. Posléze byl zvolen zdejším starostou.

Úmrtí

Antonín Reinwart zemřel 15. října 1929 v Praze ve věku 75 let. Byl pohřben do rodinné hrobky na Olšanských hřbitovech[3].

Z druhého manželství měl syna Alberta[4].

Odkazy

Reference
  1. Dolní Bělá 20 | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2021-07-06]. Dostupné online.
  2. Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2021-03-06]. Dostupné online.
  3. A. Reinwart - Slovník českých nakladatelství. www.slovnik-nakladatelstvi.cz [online]. [cit. 2021-03-06]. Dostupné online.
  4. Reinwart, Albert - Slovník českých nakladatelství. www.slovnik-nakladatelstvi.cz [online]. [cit. 2021-03-06]. Dostupné online.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.