Antonín Man

Antonín Man se narodil v roce 1917 ve Smrku, roku 1937 odmaturoval na obchodní akademii v Třebíči a nastoupil do Továrny na papier ve Slavošovcích. V březnu roku 1939 nastoupil na základní vojenskou službu, ale poté, co začala okupace Československa se vrátil 23. března zpět na Slovensko, kde opět nastoupil do papírny.[1]

Roku 1944 se však začal stýkat se slovenskými odbojáři a začal s nimi spolupracovat na přípravě povstání. V srpnu téhož roku se pak přihlásil do povstalecké jednotky, z níž se pak stal polní útvar 3. roty 1. československé armády. Do jednotky s ním vstoupili i jeho přátelé Ladislav Caha z Radošova a Karel Cejpek z Vladislavi, kteří oba také maturovali na obchodní akademii v Třebíči a pracovali v Továrně na papír. Jednotka působila v okolí Gemeru a bránila jižní úsek u maďarských hranic. Po potlačení Slovenského národního povstání pak jednotka přešla na partyzánský způsob boje a bojovala až do konce prosince roku 1944. Poté, co se přiblížila vojska osvoboditelů, tak Antonín Man a Karel Cejpek vstoupili do 1. československého armádního sboru a prošli bojovou cestou přes Poprad, Liptov, Malou Fatru, Žilinu, Vsetín do Kroměříže. Jednotka pak po kapitulaci německých vojsk pokračovala přes Prostějov, Boskovice a Poličku do Prahy.[1][2]

Po skončení druhé světové války byl v červnu roku 1945 propuštěn z armády a vrátil se zpět do Továrny na papír ve Slavošovcích, později pak pracoval v mnohých papírenských společnostech v Praze, Vratimově, Olomouci a v Brně. Pracoval také na ministerstvu lesů a dřevařského průmyslu a na ministerstvu průmyslu chemického. Do důchodu odešel roku 1982 jako ředitel Brněnských papíren.[1] Zemřel pravděpodobně v září 2008 v Brně.[3]

Obdržel medaili Slovenského národního povstání, je nositelem Řádu práce (22. prosince 1976[4]) a dalších vyznamenání.[1]