Antonín Fink

Profesí byl advokát. Vydával časopis Právník.[2] Roku 1862 založil s Karlem Sladkovským časopis Hlas, který se o tři roky později sloučil s Národními listy.[4]

V 60. letech 19. století se zapojil i do zemské politiky. V zemských volbách v Čechách v lednu 1867 byl jako český kandidát (Národní strana) zvolen do Českého zemského sněmu v kurii venkovských obcí (volební obvod Votice – Sedlčany).[5] Mandát obhájil za týž obvod i v krátce poté konaných zemských volbách v březnu 1867.[6]

V srpnu 1868 patřil mezi 81 signatářů státoprávní deklarace českých poslanců, v níž česká politická reprezentace odmítla centralistické směřování státu a hájila české státní právo.[7] Uspěl i v zemských volbách v roce 1870[8] a volbách roku 1872.[9] V doplňovacích volbách v říjnu 1873 již ovšem v tomto obvodu místo něj byl zvolen František Macháček.[10]

V době ekonomického rozvoje Rakouska-Uherska (takzvané gründerské období) investoval značné jmění do akcií, ale po krachu o ně přišel. Vedl pak vleklý spor s jednou železniční firmou, která mu údajně zadržovala výplatu peněz. Upadl potom do těžké sociální situace. Zemřel v srpnu 1883[4] a byl pohřben na Olšanských hřbitovech