Antonín Blažek (politik)

V roce 1959 byl kvůli otci, jenž neprošel kádrovými prověrkami, vyloučen ze Střední průmyslové školy. V roce 1970 pak byl vyloučen v pátém ročníku ze studia na Univerzitě Palackého kvůli tomu, že organizoval stávku studentů proti sovětské okupaci. Působil jako soustružník a pracovník geologického průzkumu.[2]

Nakonec si ale vysokoškolské studium dokončil.[2] Absolvoval Univerzitu Palackého, doktorát z filozofie získal v roce 1980 na Univerzitě J. E. Purkyně v Brně (dnes Masarykova univerzita) na oboru Dějiny a teorie románských literatur (dizertační práce K problematice mravního řádu ve španělské dramatice Zlatého věku[3] byla publikována v upravené verzi v časopise Studia Comeniana et Historica, XIV/1984/28). Od února 1990 působil jako vysokoškolský pedagog na UP v Olomouci.[4]

17. listopadu 1989 shodou okolností pobýval v Praze, ale o demonstraci v centru města se nedozvěděl.[2] Vrátil se na Moravu a krátce poté se již během sametové revoluce zapojil do činnosti Občanského fóra v Olomouci a stal se jedním z jeho mluvčích. Účastnil se prvního sněmu OF koncem prosince 1989.[5] Ve volbách roku 1990 byl zvolen do české části Sněmovny národů Federálního shromáždění (volební obvod Severomoravský kraj) za OF. Po rozkladu OF v roce 1991 přešel do poslaneckého klubu ODA. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992.[6]

Od června 1992 do března 2009 působil v diplomatických službách ČSFR a ČR: Od 10. srpna 1992 do roku 1997 byl velvyslancem v Brazílii.[7] V prosinci 1996 byl navíc velvyslancem se zvláštním posláním v Peru v době, kdy peruánsští rebelové zajali na japonské ambasádě v Limě velké množství lidí, včetně českého charge d'affaires.[8] V letech 1997-1998 byl ředitelem diplomatického protokolu na MZV ČR a v období let 1998-1999 ředitelem odboru amerických států na MZV ČR.^[zdroj?] V roce 1999 se uvádí jako nový mimořádný a zplnomocněný velvyslanec Česka ve Venezuele, Dominikánské republice, Grenadě, Barbadosu, Guayanské kooperativní republice, Trinidadu a Tobagu, Surinamu, Jamajce, v Antigua a Barbuda, Dominickém společenství, Svaté Lucii, Svatém Kryštofu a Nevisu, Svatém Vincenci a Grenadinách, se sídlem v Caracasu.[9] Na tomto postu setrval do roku 2004, kdy se stal velvyslancem v Kuvajtu a v Kataru.[10][11][12] K roku 2010 se po odchodu z diplomacie uvádí jako člen kontrolní komise spořitelního družstva Artesa.[4]

Od roku 2013^[zdroj?] pracuje jako externí učitel na Metropolitní univerzitě Praha, na katedře mezinárodních vztahů a evropských studií.[13]