Antonín Beer

Pocházel z rodiny zlatníka a hodináře, po absolvování gymnázia v roce 1899 studoval slavistiku a germanistiku na české univerzitě v Praze. Po roce 1905, kdy absolvoval státní zkoušky, pracoval jako středoškolský učitel a také cestoval po Evropě. Studoval v Berlíně, v Mnichově, v Holandsku (1912) či ve Švédsku (1914) v Uppsale a Stockholmu.[3] Oženil se s Milenou Braunerovou, vnučkou významného politika v revolučním roce 1848 Františka Augustina Braunera. Měli spolu dvě děti.[3]

Do roku 1920 působil jako soukromý docent v Praze, poté byl jmenován řádným profesorem germánské jazykovědy na nové filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Beer byl příkladným vyučujícím s přátelským přístupem ke studentům a širokým rozhledem. Na fakultě vybudoval základ germanistické knihovny a v letech 1928–1929 zastával funkci děkana. Již ihned po roce 1945 se jako obhájce čistoty vědy stavěl proti prokomunistickému politickému zaujetí některých dalších členů habilitačních komisí.[3] Po únoru 1948 proto tedy sám pocítil akademickou nesvobodu a byl na čas odvolán ze všech funkcí a komunisté s ním zacházeli jako s nedůvěryhodným. Byl sledován s podezřením na protistátní činnost a obavu z emigrace. Od dalších postihů ho uchránila jen náhlá smrt.[2][3]

• Kleine Beiträge zur gotischen Syntax. Der gotische absolute Dativ (1904)
• Tři studie o videch slovesného děje v gótštině. První díl: Dějiny otázky (1905; habilitační práce)
• O stopách vlivu německého v češtině staré (1905)
• K dějinám slov böhmisch a čechisch (1917)

Dále publikoval své odborné texty v časopisech jako např.: Listy filologické, Časopis pro moderní filologii, Věstník české akademie či Zeitschrift für deutsche Wortforschung. Podstatná část jeho práce je spojena s vedením brněnského časopisu Naše věda.