Antonín Alexander

Antonín Alexander systematicky dokumentoval památky pro Památkový sbor hlavního města Prahy[pozn. 1] až do roku 1945.[5] Spolu s Tomášem Vojtou patřil mezi autory největšího množství fotografií.[4] Na rozdíl od Tomáše Vojty, který byl profesionálním fotografem, byl Antonín Alexander co se týče fotografování amatérem, neboť byl původním zaměstnáním stojnický pomocník (vyučený strojní zámečník[6]).[4] Oba dva vyráželi do mnohdy neschůdných terénů obtěžkáni fotografickou výbavou (oba používali vlastní fotografické přístroje) a do ateliéru se vraceli s naexponovanými skleněnými negativy o velikosti 13 x 18 cm.[4] Svým zadavatelům pak kromě těchto negativů předávali jako výsledek své práce od každého snímku též tři až čtyři pozitivy v identické velikosti.[4] Všechny negativy jakož i k nim příslušející dvojice pozitivů byly uchovávány v městském archivu (Archiv hlavního města Prahy), jehož tehdejším sídlem byla Staroměstská radnice.[4] Na samém konci druhé světové války v závěrečném dni (8. května 1945) pražského květnového povstání v časných ranních hodinách začal mohutný německý útok na Prahu za použití tanků a pěchoty. Toho dne již od rána hořela Staroměstská radnice.[pozn. 2] Její požár navždy zničil i tam uskladněných téměř 17 tisíc negativů,[4] mezi nimi byly i nejstarší negativy Antonína Alexandra.[5] Zničení ale unikly pozitivy, které se zachovaly v kompletním počtu a tak výsledky práce mnoha pečlivých úředníků, zapálených památkářů a pilných fotografů tak zůstaly zachovány i dalším generacím.[4] V roce 1945 se Antonín Alexandr (spolu s Janem Tuháčkem[7] a Bohumilem Končinským) věnoval dokumentárnímu fotografování (na velkoformátové negativy o rozměrech 13 × 18 cm nebo 18 × 24 cm) druhou světovou válkou zničených pražských budov a památek pro Státní fotoměřický ústav.[5]