Antonín Štuka

Antonín Štuka se narodil 29. února 1908 v Černé Hoře u Brna jako nejstarší ze synů z devíti dětí krejčího a černohorského radního Rudolfa Štuky. Na gymnáziu i na lékařské fakultě v Brně patřil k vynikajícím studentům. Jeho studia přerušila až svatba s Marií Novotnou v létě 1929. Syn Ivo Štuka (později básník a redaktor) se jim narodil 10. února 1930. Aby zajistil rodinu opustil Antonín studium medicíny a přijal místo poštovního adjunkta.

Počátkem války pracoval Antonín Štuka u vlakové pošty. Spolu se svými přáteli a spolupracovníky založili odbojovou skupinu zapojenou První kurýrní sbor Pravda vítězí. Pálili balíky polní pošty, ničili svolávací lístky, otevírali vojensky důležité zásilky a vybírali jejich obsah. Zachycovali a ničili udavačské dopisy adresované gestapu [1]. V polovině listopadu 1942 byl Antonín Štuka zatčen, uvězněn a mučen v Kounicových kolejích v Brně. V červenci roku 1943 byl ve Vratislavi odsouzen a 7. října popraven.[2] Po válce byl in memoriam vyznamenán Československým válečným křížem. Popravené odbojáře připomíná pamětní deska na budově bývalých Kounicových kolejích v Brně, Kounicova 26.[3]

Předválečná literární tvorba Antonína Štuky byla spíše nahodilá. V cele Kounicových kolejí, drcen fašistickou zvůlí a se stínem smrti za zády, napsal na útržky papíru své největší dílo. Ponurou báseň "Nezapomeň", kterou Jaroslav Seifert přirovnává k pozdějším dílům Vladimíra Holana.[2] Rukopis schovaný nejprve pod uvolněnými parketami z cely vynesl na svobodu jeho spoluvězeň V. Zeman. Vydání se dílo dočkalo až v prosinci 1946, kdy již byla společnost unavena vzpomínkami na minulé běsy, a tak tato hymnická báseň rozepnutá mezi životem a peklem zapadla bez větší odezvy.

...

A v chlopních srdce šelestí

jak listím deroucí se brouci.

...

Nezapomeň, (1942–43)

• Československý válečný kříž 1939 in memoriam
• Jeho jméno je uvedeno na pamětní desce obětí 2. světové války v Prostějově, ve vestibulu budovy bývalé reálky.
• Pamětní deska: Kounicova 26/01, Brno