Pozitron
Pozitron (neboli antielektron) je subatomární částice – antičástice elektronu.
| Pozitron (e+) | |
|---|---|
 Fotografie prvního pozorovaného pozitronu v mlžné komoře. | |
| Obecné vlastnosti | |
| Klasifikace | Elementární částice Fermiony Leptony |
| Generace | první |
| Antičástice | elektron |
| Fyzikální vlastnosti | |
| Klidová hmotnost | 0,510 998 910(13) MeV/c2 9,109 382 15(45)×10−31 kg |
| Elektrický náboj | +1 e 1,602 176 487(40)×10−19 C |
| Spin | 1⁄2 |
| Interakce | elektromagnetická síla, slabá interakce |
| Historie | |
| Předpověď | Paul Dirac (1928) |
| Objev | Carl David Anderson (1932) |
Základní vlastnosti pozitronů
- symbol: e+
- klidová hmotnost: m0 = 511 keV/c2 (9,109×10−31 kg), shodná s elektronem s relativní nejistotou < 8×10−9[1]
- elektrický náboj: q = + e = + 1,602×10−19 C (kladný elementární náboj)
- spin: ½, pozitron je tedy fermion
- antičástice: elektron
- jedná se o stabilní částici
- Jedná se o elementární částici (lepton). Pozitron je řazen do tzv. 1. generace leptonů.
Historie objevu
Existenci pozitronu poprvé předpověděl v roce 1928 Paul Dirac. V roce 1932 pozitron pozoroval Carl D. Anderson, který mu dal jméno. Anderson také navrhoval přejmenovat elektron na negatron, což se neujalo. K pozorování využil kosmické záření, dopadající do mlžné komory. Stopu pozitronu objevil na jednom ze 13000 snímků, které při pozorování zhotovil.
Pozitron byl patrně pozorován už dříve F. Joliot-Curiem, který jej ale na snímcích chybně vyhodnotil jako elektron, letící nezvyklým směrem (pozitrony v jeho aparatuře opsaly uzavřený kruh, takže z fotografií usoudil, že letí opačným směrem, což by odpovídalo elektronům)[2].
Vznik a výskyt
Pozitrony se běžně v pozemské přírodě nevyskytují, přestože vznikají při řadě procesů, krátce (za cca 10−10 až 10−7 s) po svém vzniku zaniknou při anihilaci s elektrony běžné hmoty. Pozitrony vznikají při β+ radioaktivním rozpadu, nebo interakcí hmoty s fotony γ s energií nad 1,022 MeV. Při tomto procesu vznikne pár elektron-pozitron. Pozitrony jsou také složkou kosmického záření, vznikají při rozpadech mionů a pionů, vzniklých při interakcích jiných částic s atmosférou Země.
Pozitron v beletrii
Nejznámější užití pozitronu v beletrii je pozitronický mozek robotů v dílech Isaaca Asimova. Pozitrony zvolil pravděpodobně proto, že se jednalo o novinku, když začal psát sci-fi. Možná jako hold Asimovovi má ve světě Star Treku android Dat (jeho „bratr“ Lore a další podobní androidi soongovského typu) pozitronický mozek.
Reference
- NAKAMURA, K., et al. (Particle Data Group). Review of Particle Physics. J. Phys. G. 2010, svazek 37, čís. 075021. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-26. (anglicky)
- František Běhounek: Svět nejmenších rozměrů
