Anthony Hoskins

Byl synem Henryho Hoskinse, původně studoval ve Winchesteru, ale v roce 1842 jako kadet vstoupil do Royal Navy. Sloužil u břehů západní Afriky a na Mysu Dobré naděje, kde se zúčastnil tažení proti obchodníkům s otroky. Již v roce 1849 byl poručíkem, později se v hodnosti komandéra (1858) zúčastnil druhé opiové války. V 60. letech vystřídal službu na různých lodích v Tichém oceánu, západní Africe a u břehů Severní Ameriky, mezitím byl povýšen na kapitána (1862). V letech 1869–1873 velel nově postavené bitevní lodi HMS Sultan v Lamanšském průlivu. V hodnosti komodora byl v letech 1875–1878 vrchním velitelem u břehů Austrálie (Australia Station). Mezitím byl v roce 1877 jmenován námořním pobočníkem královny Viktorie a téhož roku obdržel Řád lázně. Po návratu do Anglie byl povýšen na kontradmirála (1879) a ve správě Royal Navy zastával funkci čtvrtého námořního lorda (Junior Naval Lord, 1880–1882). V roce 1882 byl vyslán do Středozemního moře, zapojil se do anglicko-egyptské války a zúčastnil se bombardování Alexandrie. V návaznosti na to obdržel rytířský kříž Řádu lázně s šlechtickým titulem Sir (1882) a turecký Řád Medžidie II. třídy (1883). Po návratu do Anglie se stal superintendantem námořních rezerv a v roce 1885 byl povýšen na viceadmirála. V letech 1885–1888 byl druhým námořním lordem a poté vrchním velitelem ve Středozemním moři (1889–1891) na vlajkové lodi HMS Camperdown. V roce 1891 dosáhl hodnosti admirála a nakonec byl v letech 1891–1893 prvním námořním lordem; v této funkci měl přezíravý postoj k silám Royal Navy a podceňoval potřebu námořního zbrojení, které prosazovali jeho mladší kolegové (Frederick Richards, John Arbuthnot Fisher). V roce 1893 odešel do výslužby[1] a při této příležitosti obdržel velkokříž Řádu lázně.

V roce 1865 se oženil s Dorotheou Robinsonovou (1829–1901), dcerou Sira George Robinsona, kanovníka v Peterboroughu. Manželství zůstalo bezdětné.[2]