António de Spínola

António Sebastião Ribeiro de Spínola (11. dubna 1910 Estremoz – 13. srpna 1996 Lisabon) byl portugalský voják a politik, v roce 1974 prezident Portugalské republiky. Jeho otec António Sebastião Spínola byl generálním inspektorem financí.

António de Spínola
Prezident Portugalska
Ve funkci: 15. května 1974 – 30. září 1974
Předseda vlády	Adelino da Palma Carlos Vasco Gonçalves
Předchůdce	Américo Tomás
Nástupce	Francisco da Costa Gomes
Stranická příslušnost
Členství	Demokratické hnutí za svobodu Portugalska
Vojenská služba
Služba	Portugalsko Portugalsko
Složka	Armáda Portugalska
Doba služby	1920–1974 1981
Hodnost	generál polní maršál (čestná)
Narození	11. dubna 1910 Estremoz
Úmrtí	13. srpna 1996 (ve věku 86 let) Lisabon
Místo pohřbení	Lisabon
Rodiče	António Sebastião Spínola
Alma mater	Academia Militar (Portugalsko)
Profese	politik, důstojník a spisovatel
Náboženství	katolická církev
Ocenění	velkodůstojník Řádu věže a meče (1973) Grand Cross of the Sash of the Three Orders Commander of the Military Order of Avis Officer of the Military Order of Avis Medalha de Comportamento Exemplar … více na Wikidatech
Podpis
Commons	António de Spínola
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Absolvoval vojenskou akademii, v roce 1939 vstoupil do Národní republikánské gardy. Od roku 1961 sloužil jako dobrovolník v Africe. V roce 1968 byl jmenován guvernérem Portugalské Guiney. Aby potlačil hnutí za nezávislost, vyhlásil program Za lepší Guineu, jehož cílem bylo zlepšit životní podmínky domorodého obyvatelstva. V roce 1973 se vrátil do Portugalska a vydal knihu Portugalsko a budoucnost, v níž vyzval k ukončení koloniální války a poskytnutí autonomie zámořským územím.[1] To vedlo k jeho popularitě mezi mladými důstojníky, kteří založili Movimento das Forças Armadas a provedli karafiátovou revoluci. Na základě dohody mezi vzbouřenci a dosavadním prezidentem Marcelem Caetanem byl Spínola dosazen do čela junty, která 26. dubna 1974 převzala moc v zemi, a 15. května 1974 složil prezidentskou přísahu. Zahájil demokratizaci země a vyjednávání s africkými představiteli o dekolonizaci. Snažil se potlačit levicové směřování vojenské vlády a 28. září 1974 se pokusil o převrat „mlčící většiny“ proti radikálním silám, po jeho ztroskotání oznámil 30. září rezignaci na post hlavy státu. Jeho nástupcem se stal Francisco da Costa Gomes. Po potlačení dalšího pokusu konzervativců o uchopení moci v březnu 1975 odešel do exilu v Brazílii, po návratu již zůstal stranou politického dění.