Anna Masaryková
Anna Masaryková (3. dubna 1911 Praha – 18. března 1996 Praha) byla česká historička umění, výtvarná kritička, dlouholetá pracovnice Národní galerie v Praze. Byla dcerou malíře Herberta Masaryka a vnučkou prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka, švagrovou Emanuela Poche, tetou Mikuláše Medka a Charlotty Kotíkové.
PhDr. Anna Masaryková | |
---|---|
Pan president v kruhu rodinném: zleva vyslanec Jan Masaryk, Anna Masaryková, pan president, dr. Alice Masaryková a Olga Ravilliodová-Masaryková | |
Narození | 3. dubna 1911 Praha, Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 18. března 1996 (ve věku 85 let) Praha, Česko |
Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
Alma mater | Filosofická fakulta University Karlovy |
Povolání | Historička umění a archivářka |
Rodiče | Herbert Masaryk (otec) Míla Masaryková Slavíčková (matka) |
Příbuzní | T. G. Masaryk (dědeček) Charlotta Garrigue-Masaryková (babička) Alice Masaryková (teta) Herbert Masaryk (otec) Jan Masaryk (strýc) Eleanor Masaryková (teta) Olga Masaryková (teta) Herberta Masaryková (sestra) Charlotta Kotíková (neteř) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
Po maturitě na gymnasiu v Praze (1930) studovala na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy československé dějiny u prof. Josefa Pekaře, prof. Josefa Šusty, prof. Josefa Vítězslava Šimáka, archeologii (Růžena Vacková), srovnávací dějiny literatury (Václav Tille) a dějiny umění u prof. Antonína Matějčka a V. Birnbauma. Roku 1936 obhájila rigorózní práci: Druhé rokoko v Čechách.
Pracovala jako archivářka SVU Mánes (1937–1942) a jako referentka Volných směrů. Za války publikovala pod pseudonymem Anna Brynychová. V letech 1945–1970 pracovala v Národní galerii v Praze, v letech 1945–1949 jako vedoucí Moderního oddělení, odkud byla z politických důvodů roku 1949 odsunuta do archivu (což ovšem význam archivu posílilo[zdroj?!]). Poté byla přednostkou Oddělení 19. století (1951–1954), Grafické sbírky (1954–1955) a odbornou pracovnicí Oddělení 19. století (1955–1965) a Grafické sbírky (1965–1970). Po srpnové okupaci v letech 1971–1984 vykonávala pouze příležitostnou brigádnickou výpomoc v Národní galerii. Od konce 80. let a zejména po roce 1989 se aktivně účastnila obnovení památky svého děda T. G. Masaryka i otce, také prostřednictvím velkých výstav, které v letech 1993–95 uspořádalo Masarykovo demokratické hnutí.
Dílo
Napsala mj. monografie o Janu Slavíčkovi (1946) a Josefu Mařatkovi (1958), sestavila řadu katalogů, kterým připojila teoretické studie (Národní galerie. Díl 5, České sochařství 19. a 20. století, 1963). Důležitý je její příspěvek k poznání ženy výtvarnice v dějinách.[1]
Bibliografie (výběr)
- Corot, Praha 1937
- Národní muzeum v Praze, Praha 1940
- Nové mlýny na Novém Městě pražském, Praha 1941
- Antonín Hudeček, Praha 1942 (pod pseudonymem A. Brynychová)
- Jan Slavíček, Praha 1946
- Delacroix, Praha 1947
- Josef Mařatka, Praha 1958
Reference
- A. Masaryková, Účast ženy ve výtvarném umění, Sborník Kruhu výtvarných umělkyň, Praha 1935, s. 13-20
Literatura
- Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 1, s. 884-885, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
- Biografický slovník archivářů českých zemí, s. 406.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Anna Masaryková na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Anna Masaryková
- Anna Masaryková v informačním systému abART
- iDNES.cz: Sága rodu Masaryků: velké talenty, kruté konce. A teď i potomci v Česku, 27. února 2010
- Milan Hulík: VZPOMÍNKA: Anna a Herberta, neviditelnypes.lidovky.cz, 11. prosince 2007
- Rozhlas.cz: Masarykovy vnučky vzpomínají, 12. března 2006
- Lidovky.cz: Anna Masaryková byla vždy hrdá na svůj rod, 4. dubna 2011