Ankarapithecus meteai

Ankarapithecus dosahoval velikosti kolem 30 kg. Stejně jako moderní orangutan nebo vyhynulý Sivapithecus měl robustní čelisti a velké zuby se silnou sklovinou.[6] Předpokládá se, že se živil převážně ovocem, ačkoliv v nepříznivých obdobích roku mohl díky silným zubům konzumovat i tužší plody, ořechy a semena.[7]

Nálezy postkraniální kostry zahrnují pouze jednu vřetenní kost a dva články prstů. O celkově stavbě těla lze tudíž říci jen velmi málo. Vřetenní kost se podobá kostem moderních lidoopů, prsty jsou ale spíše krátké a málo zahnuté. Je možné předpokládat, že Ankarapithecus žil v korunách stromů, kde se již nepohyboval po všech čtyřech končetinách jako opice, ale lezl a šplhal v částečně vzpřímeném postoji jako moderní hominidé. Vzhledem k utváření prstů však ještě nebyl schopen brachiace na předních končetinách jako současní orangutani.[7]

Ankarapithecus byl současníkem rodů Dryopithecus i Sivapithecus a jeho kostra nese znaky různých současných i vyhynulých hominoidů. V morfologii tváře je Ankarapithecus velmi blízký rodu Sivapithecus, postrádá ale typické odvozené znaky moderních orangutanů. Například nemá tak výrazně vysoké a úzké očnice a malý prostor mezi nimi. Zároveň nese i některé konzervativnější znaky, jimiž se blíží spíše africkým lidoopům (šimpanz, gorila) než orangutanům.

Tento fakt je některými odborníky interpretován tak, že Ankarapithecus je hominidem, který se vyvinul ještě před rozdělením podčeledí Ponginae a Homininae.[4] Většina odborníků se ovšem shoduje, že směs ponginních a homininních znaků je způsobena spíše tím, že Ankarapithecus stál na samém počátku vývoje moderních orangutanů a některé typické znaky se u něj ještě nevytvořily. Může být reliktním druhem, který v Anatolii přežíval i poté, co se již v jižní Asii rozšířil modernější rod Sivapithecus.[7]

Fotografie nálezů druhu Ankarapithecus meteai