Angelo Comastri

Angelo kardinál Comastri (* 17. září 1943, Sorano) je italský římskokatolický kněz, emeritní arcikněz baziliky sv. Petra, generální vikář státu Vatikán a kardinál.

Angelo Comastri
Narození	17. září 1943 (78 let) Sorano
Alma mater	Papežská lateránská univerzita
Povolání	katolický kněz
Ocenění	Řád sv. Anny 1. třídy Řád knížete Danila I. I. třídy
Nábož. vyznání	katolická církev
Funkce	diecézní biskup (1990–1994) katolický biskup (od 1990) katolický arcibiskup (od 1996) předseda (Stavební huť baziliky sv. Petra; 2005–2021) Generální vikář Jeho Svatosti pro Vatikánské město (2005–2021) … více na Wikidatech
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Znak Angela kardinála Comastriho

Pochází z chudé toskánské rodiny. Lyceum a seminář studoval ve Viterbu. Ve studiu pokračoval v Římě na Papežské lateránské univerzitě, kde získal licenciát z teologie. Kněžské svěcení přijal 11. března 1967, poté byl jmenovaný vicerektorem diecézního semináře v Pitigliano. V roce 1968 začalo jeho působení v Kongregaci pro biskupy. O tři roky později se stal rektorem semináře ve své diecézi v Toskánsku.

25. července 1990 ho papež Jan Pavel II. jmenoval biskupem diecéze Maritima-Piombino, biskupské svěcení přijal 12. září téhož roku (Jeho biskupským heslem se stal biblický citát: Bůh je láska). Od roku 1996 do roku 2005 byl arcibiskupem prelátem Loreta a papežským delegátem Loretánské svatyně. Byl předsedou komise Velkého jubilea roku 2000 italské biskupské konference. V roce 2003 dával ve Vatikánu duchovní cvičení za přítomnosti Jana Pavla II.[1] 6. února 2005 ho Jan Pavel II. jmenoval generálním vikářem státu Vatikán. V předvečer smrti Jana Pavla II. pronesl slova často citovaná světovými tiskovými agenturami:

V roce 2006 byl autorem textů ke křížové cestě v římském Koloseu.[2] Dne 31. října 2006 ho papež Benedikt XVI. jmenoval arciknězem baziliky sv. Petra a předsedou Svatopetrské huti.[3] Při konsistoři 24. listopadu 2007 se stal členem kardinálského kolegia.[4] Dne 20. února 2021 přijal papež František jeho rezignaci na funkci Generálního vikáře pro Vatikánské město z důvodu dosažení věkového limitu a jeho nástupcem se stal kardinál Mauro Gambetti.[5]