Andrzej Szponder

V letech 1880–1884 studoval teologii na Jagellonské univerzitě. V červenci 1884 byl v Krakově vysvěcen na kněze. Pak působil v letech 1884–1885 jako vikář v Milówce, v letech 1885–1892 v Chrzanowě, v letech 1892–1894 v Osieku, pak v letech 1894–1897 v Makowě, roku 1898 ve Wieliczce, téhož roku pak i v Chochołowě. Od roku 1915 do roku 1917 byl vikářem v Rudawě. V letech 1917–1919 působil jako expozita v Kłaji, v dlouhém období let 1919–1945 byl proboštem v Grojci. Zároveň dlouhodobě působil coby katecheta na národních školách v Chrzanowě.[1]

Byl veřejně i politicky činný. V letech 1901–1910 zasedal jako poslanec Haličského zemského sněmu.[1]

Byl také poslancem Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách do Říšské rady roku 1897 za kurii venkovských obcí v Haliči, obvod Wadowice, Myślenice atd. Do parlamentu se vrátil ve volbách do Říšské rady roku 1907, konaných již podle všeobecného a rovného volebního práva. Byl zvolen za obvod Halič 35.[2] Ve volebním období 1897–1901 se uvádí jako Andreas Szponder, vikář, bytem Krakov.[3]

Ve volbách roku 1897 je uváděn jako kandidát tzv. Stojałowského skupiny (politická strana Stronnictwo Chrześcijańsko-Ludowe okolo Stanisława Stojałowského).[4] V březnu 1897 se na Říšské radě stal předsedou poslaneckého klubu Stronnictwo Chrześcijańsko-Ludowe. V programové deklaraci se tato frakce přihlásila ke křesťansko národnímu principu. Odmítla, že by byla antisemitská a distancovala se i od označení klerikální strany.[5] Během roku 1898 ale ze strany vystoupil, stejně jako další dva poslanci Michał Danielak a Jan Zabuda.[6] Ve volbách roku 1907 byl zvolen za nový subjekt Polskie Centrum Ludowe.[7] Po volbách v roce 1907 zasedal v parlamentním Polském klubu.[2]