Andrej Maratovič Babickij

Dne 23. ledna 2000 Babickij se snažil uniknout z Grozného obléhaného ruskými jednotkami a byl při tom zatčen členy prorusské čečenské milice nebo (podle jeho slov) vojenské zpravodajské služby na kontrolním bodu Staraja Sunža a uvězněn v Černokozovském vězeňském středisku v Naurském okrese v severním Čečensku,. Zpočátku nebylo Babického zatčení ohlášeno.

26. ledna pomocník ruského prezidenta Sergej Jastržembskij uvedl, že Babickij „zmizel beze stop v oblasti Grozného“; ale poté, co se objevily důkazy o jeho zatčení a vznikl skandál, generální prokurátor Vladimir Ustinov uvedl, že Babickij „porušil pravidla chování pro novináře působící v oblasti protiteroristické operace“ a dne 27. ledna 2000 byl zatčen. Konkrétně byl obviněn z toho, že neměl akreditaci v tiskovém středisku sjednocené skupiny federálních sil.

Zatčení vyvolalo bouřlivé protesty ruských novinářů. Jak žurnalistická komunita požadovala od úřadů pravdu o Babickém, je podrobně popsáno v jedné z kapitol knihy Eleny Tregubové Bajky kremelského diggera (kapitola se nazývá „Zachraňte vojína Bbického“). Otázka Babického byla vznesena během návštěvy ministryně zahraničí USA Madeleine Albrightové v Moskvě. Jako odpověď na otázky novinářů a politiků Jastržembskij několikrát uvedl, že „případ je pod osobním dohledem“ Vladimira Putina.

2. února bylo oznámeno, že Babickij byl propuštěn na kauci.

Pak bylo oznámeno, že 3. února 2000 roku Babického s jeho souhlasem vyměnili za tři ruské vojáky a předáli „polnímu veliteli Saidu Usachodžajevovi“ a Jastržembskij prohlásil, že od té chvíli federální vláda není zodpovědná za osud Babického. V televizi byly ukázány záběry výměny, na kterých je vidět jak Babický byl předán nějakým lidem v maskách. Ve stejné době, podle zástupce šéfredaktora novin Novaja Gazeta Jurije Ščekočichina, který vedl své vlastní vyšetřování, polní velitel Usachodžajev neexistoval, a člověk se stejným jménem neměl vliv na to, aby mohl rozhodnout o propuštění tří ruských zajatců.

Dne 7. února prokuratura oficiálně vyzvala Babického, který byl vyměněn, na výslech, přičemž uvedla, že bude zatčen, pokud se nedostaví.

10. února Šarip Jusupov, zvláštní zástupce A. Maschadova uvedl na rozhlasové stanici Echo Moskvy, že z dotazů polních velitelů po údajné výměně vyplynulo, že v tento den nedošlo k žádné výměně; nicméně vedení čečenských bojovníků později získalo informace, z nich se dalo soudit, že výměna proběhla 3. nebo 4. února z podnětu čečenské strany: „ozbrojenci si velmi cenili svého novináře, a proto navrhli výměnu za několik lidí“. Podle něj se na výměně podíleli polní velitelé Aslanbek Ismailov a Turpal-Ali Atgerijev, údajně zahynulý (ve skutečnosti byl Atgerijev naživu); nedostatek informací o výměně vysvětlil tím, že s oddílem Ismailova neměl telefonické spojení. Poznamenal, že kvůli nedostatku spojení nelze získat spolehlivé informace o podrobnostech výměny.

Později se ukázalo, že tři vojáci, údajně vyměnění za Babického, byli propuštěni za zcela jiných okolností. Babickij, podle svých slov, podepsal dobrovolný souhlas s výměnou a věřil, že bude předán veliteli Turpal-Ali Atgerijevovi, kterého znal osobně; nicméně ve skutečnosti byl předán skupině Adamallah pod vedením „kalifa“ Adama Denijeva (Denijev se brzy stal zástupcem Achmata Kadyrovova a představitelem prezidenta Čečenské republiky na Blízkém východě a v Africe). Lidé, kterým byl předán, ho drželi ve sklepě a byli stále maskovaní.

Dne 24. února 2000 roku Babického militanti převezli do Machačkaly; tam mu dali falešný sovětský občanský průkaz č. I-LB 681699 na jméno Ázerbájdžánce Ali-Isa Ogly Musajeva a propustili (Babickij a teroristé se rozhodli nepoužívat originální dokumenty). Babickij zašel do kavárny hotelu Machačkala a byl okamžitě zatčen místní policií – falešný průkaz byl nalezen při ověřování totožnosti. Byl obviněn z používání falešného průkazu. Babickij jako protest začal hladovku. 29. února byl propuštěn na základě písemného slibu, že neopustí místo pobytu a odletěl do Moskvy letadlem ministerstva vnitra.

Koncem března noviny Moskevský komsomolec zveřejnily žádost správy pasů a víz ministerstva vnitra o formulář sovětského průkazu č. I-LB 681699. Žádost byla datována 16. února – v den, kdy militanti vytvořili nový pas pro Babického. Číslo uvedené v žádosti se shodovalo s číslem falešného pasu Babického. Krátce poté se Babickij pokusil podat stížnost u generální prokuratury, v níž obvinil vrcholné úředníky ministerstva vnitra ze zneužití úřadu a únosu, ale žádost o vyšetřování byla zamítnuta.

V říjnu 2000 byl Babickij odsouzen k pokutě za použití falešných dokladů, ale okamžitě mu byla přiznána amnestie.

V březnu roku 2000, po osvobození Babického, na tiskové konferenci v tiskové agentuře Interfax, která byla živě vysílána na mnoha ruských televizních kanálech a rozhlasových stanicích, detailně popsal příběh svého zatčení, toho, co ruské úřady nazývaly výměnou, svého pobyty u Denijevových bojovníků a propuštění. V průběhu vyprávění zaznělo mnoho těžko ověřitelných tvrzení, jelikož ostatní přímí účastníci událostí k nim neposkytli žádné srozumitelné komentáře.

Jedno z Babického hodnocení: „Záznamy mě přesvědčily, že Putin i Rušajlo věděli, kde jsem. Nebylo náhodou, že všechny ujišťovali z televize, že jsem naživu. Oni prostě přemýšleli, co se mnou dělat: likvidovat nebo pokračovat v diskreditování.“

V červnu 2000 Babickij prohlásil, že podle jeho zdrojů v Kremlu Putin osobně řídil jeho případ a nařídil deportovat ho mimo Rusko.

Dne 4. února 2000 Putin na neformálním setkání s vedoucími představiteli předních médií prohlásil: Babickij „nebyl zatčen, ale zadržen“ a on, Putin je „o případu informován“, „naším úkolem bylo ukázat, že Babického nikdo násilím nezadržuje!“", „byla žádost od dvou velitelů, byla informace o tom, že neodjede“, „teď se Babickij bude bát, pochopí, ke komu se dostal!“ Navíc, Putin odkazoval na slova čečenského bojovníka, která slyšel na kazetě s nahrávkou výměny "Andreji, my naše neopouštíme!"

10. března 2000 Putin v rozhovoru s novináři Gevorkjanem a Kolesnikovem, který proběhl během Babického únosu, nazval Babického zrádcem, upřel mu právo nazývat se „ruským novinářem“ a dokonce „ruským občanem“, řekl „…pracoval pro nepřétele, přímo… pracoval pro bandity“. „To, co dělal Babickij, bylo mnohem nebezpečnější než střelba z automatů“ prohlásil Putin. Navíc opakovaně zdůraznil, že „my ho tam nijak nenutili a nezdržovali ho, on sám“. Na otázku: „A co kdyby vás požádal, abyste ho zastřelil, tak co?“ Putin odpověděl: „To je nemožné. To je zakázáno interními předpisy. Je zbytečné střílet, ale dostat za takového… pět našich vojáků – zdá se mi, že je to přijatelné.“ Dialog končil tímto výrokem: „Nemůžeme ho vrátit. Budeme ho hledat a předáme ho soudu. Nevím, jestli má tento případ u soudu nějakou perspektivu. Nejsem si tím jistý. Ale vyslechnout ho budeme muset“.