Andrea Pisano

Zlatnictví ho pravděpodobně učil zlatník Andrea di Jacopo d'Ognabene († 1317), který kolem roku 1316 vedl práci na stříbrném oltáři v dómu v Pistoji[12]. Před rok 1330 může být datován jediný fragment sošky Krista. První kompletně dochovaná zlatnická práce vznikla až v období realizace reliéfů florentského baptisteria. Je to stříbrný korpus ukřižovaného Krista na relikviářovém kříži sv. Kříže v dómu Sv. Cerbonia v Masse Maritimě. Tento relikviář vytvořili pisánští zlatníci Meo di Tale, mezi lety 1330 a 1340, jméno ANDREAS se objevuje mezi signaturami.[13]

Sv. Jan Křtitel křtí své následovníky a Křest Kristův

Jediné jeho dokumentované práce ve Florencii jsou reliéfy bronzových dveří florentského baptisteria, signované a datované ANDREAS UGOLINO NINI DE PISIS ME FECIT MCCCXXX (1330). Dnes se tyto dveře nachází na jižním vstupu baptisteria, ale původně byly osazeny na východním vstupu. Přemístěny byly poté, co Lorenzo Ghiberti vytvořil své druhé dveře, kterými byly starší Pisanovy dveře nahrazeny. Jsou zde reliéfy, na nichž jsou v rámu ve tvaru čtyřlístku figurální scény líčící ve dvaceti polích život sv. Jana Křtitele, kterému je baptisterium zasvěceno, a dále v osmi polích alegorie ctností. Pro jeho techniku umístění figur v přední části a hladkého pozadí lze nalézt zdroje v sienském sochařství raného 14. století. V tom, jak mají figury pod nohama pevný terén, je zase patrný vliv francouzské gotiky. Křehké elegantní postavy odrážejí umění Ducciovo, zatímco Giottův vliv je vidět v uspořádání reliéfu v plánech a ve vyvážené kompozici s prvky rozloženými po celé ploše reliéfu.[14]

Sv. Reparata

Andrea Pisano začal v letech 1333 – 1334 tvořit také monumentální práce v mramoru. Je pravděpodobné, že až do této doby působil pouze jako zlatník, jeho rané práce v mramoru totiž stále ještě vykazují stopy předchozí zlatnické práce. V této době vytvořil drobnou sošku Madony s dítětem, sochy Krista a sv. Reparáty.[13]

Stvoření Adama

Stvoření Evy

Mezi lety 1337 a 1341 byla pod jeho vedením stavěna Campanilla florentské katedrály Santa Maria del Fiore, jejíž stavba byla v roce 1334 započata Giottem a dokončena 1359 Francescem Talentim. Podle popisu jeho současníka Antonia Pucciho musel opustit stavbu, protože se snažil odchýlit od Giottova plánu. K čemuž došlo v roce 1341, a ne v roce 1343, jak uvádí Vasari. Z tohoto důvodu se uvažuje o tom, že Andrea Pisano ve skutečnosti nebyl architektem.

Sokl zvonice je zdoben reliéfy ve dvou řadách. Ve spodním pásu se nachází reliéfy se třemi scénami z Genesis, za kterými následují zobrazení původu řemesel (Artes mechanicae), zatímco v horním pásu se nachází cykly sedmi planet, sedmi ctností, sedmi svobodných umění (Artes liberales) a sedmi svátostí. Přímo nad nimi věž zdobilo šestnáct soch v životní velikosti umístěných ve výklencích, které představovaly Sibyly, Davida, Šalomouna, Mojžíše a proroky. Z těchto soch bylo osm vytesáno ve 14. století: Tiburská Sibyla, Erythrejská Sibyla, králové David a Šalomoun a také tři proroci a Mojžíš. Návrhy pro sochy s výjimkou reliéfů svátostí měl vytvořit Giotto patrně s pomocí Andrey Pisana, ale zdá se, že jejich provedením bylo pověřeno osm různých sochařů včetně Andrey a jeho syna Nina. Andreu Pisanovi je připisováno vytvoření dvanácti reliéfů: Stvoření Adama, Stvoření Evy, Adam a Eva obdělávají zemi, Jábal či vynález pastevectví, Tubal-kain či vynález metalurgie, Lov, Tkaní, Daidalos, Veslování, Herkules a Kákos, Zemědělství a Sochařství ve spodním pásu, Rétorika a Geometrie v horním pásu, reliéf Madony s dítětem z tympanonu severního portálu a socha Šalamouna.

V letech 1339 – 1340 také musel vytvořit pro cech vlnařů (Arte della lana) sochu sv. Štěpána pro jednu z nik Orsanmichele, pravděpodobně také nika byla jeho prací. V roce 1428 byla socha v nice nahrazena bronzovou sochou od Ghibertiho a nyní se nachází v Museo dell'Opera del Duomo.[13]

Madona, Pisa, S. Maria della Spina

Přes nedostatek písemných záznamů, které by zachycovaly odchod Andrey Pisana 1341 z Florencie a jeho návrat do Pisy, mnoho nádherných pisánských soch dává předpokládat, že sem přesunul své aktivity[13] a že zde v letech 1342 – 1347 stál v čele významné dílny.[11] Reliéf Sv. Martin se dělí s žebrákem o plášť v kostele S. Martino, Kojící Madona pro kostel S. Maria della Spina, nyní v Museo Nazionale di S. Matteo, sochy Madony, sv. Petra a sv. Jana Křtitele (možná původně z katedrály) nyní v S. Maria della Spina a monumentální socha Madony na průčelí katedrály. Vasari a s ním nejstarší literární kritiky připisovali Kojící Madonu a sousoší v S. Maria della Spina jeho synovi Ninovi, kterému byl později připsán také reliéf Sv. Martin se dělí s žebrákem o plášť, socha na průčelí katedrály a především socha Panny Marie dnes uložená v Museo dell'Opera del Duomo v Orvietu, dnes jsou však považovány za pozdní díla Andrey Pisana. Jeho pozdní sochy jsou charakterizovány klidnou rovnováhou, uvolněnými postoji a harmonickými proporcemi.[15]

Andrea Pisano v květnu 1347 odešel do Orvieta převzít práce na tamní katedrále, ale podržel si svou dílnu v Pise a zřejmě ji sdílel se svými syny. Na jaře 1348 se vrátil do Pisy a vyzvedl již hotovou sochu Madony s dítětem a dva mramorové bloky pro sochy andělů, z nichž jeden je dílem Nina Pisana. Jako příklad díla, které musel vytvořit v Orvietu, může sloužit fragment z tympanonu s Eucharistickým Kristem v Museo dell'Opera del Duomo v Orvietu. Fragment štítu naznačuje, že měl vytvořit skupiny soch pro alespoň dva oltáře a také ciborium.[15]