André Kuipers

André Kuipers pochází z nizozemského Amsterdamu, roku 1977 absolvoval lyceum (Van der Waals Lyceum, dnes Amstel Lyceum), roku 1987 dokončil studium medicíny na Amsterdamské univerzitě. V letech 1987–1988 sloužil ve vojenském letectvu jako lékař.[1]

Už během studia a i po něm pracoval v amsterdamském Akademickém lékařském centru (Academic Medical Centre in Amsterdam), zabýval se výzkumem rovnovážného ústrojí člověka. V letech 1989–1990 byl zaměstnán v nizozemském Leteckém a kosmickém lékařském centru (Aerospace Medical Centre in Soesterberg) v Soesterbergu kde se věnoval zkoumání procesů adaptace člověka na prostředí kosmu, především na stav beztíže a mikrogravitace. Také se účastnil lékařských kontrol pilotů, dozoru nad tréninkem na centrifuze a přednášel pilotům o fyziologických aspektech létání. Od roku 1991 se účastnil přípravy, koordinace a zpracování výsledků lékařských experimentů prováděných astronauty ESA (například v misích Spacelab D-2 a Euromir 95).[1]

Roku 1991 se přihlásil do 2. náboru Evropské kosmické agentury (ESA), dostal se mezi pět nizozemských finalistů, ale astronautem se nakonec nestal. Až v říjnu 1998 byl během procesu vytváření jediného oddílu astronautů států ESA začleněn do oddílu astronautů jako kandidát Nizozemska.[2] Vlastní přípravu v Evropském astronautickém středisku (European Astronaut Centre) v Kolíně nad Rýnem zahájil v červenci 1999.[2] Základní výcvik v Kolíně a Středisku přípravy kosmonautů v Hvězdném městečku dokončil až roku 2002.[1] Při letech Sojuzu TMA-1 v říjnu 2002 a Sojuzu TMA-2 v dubnu 2003 působil v týmu ESA ve Středisku řízení letů v Koroljovu.[2]

André Kuipers na ISS, 21. dubna 2004.

V prosinci 2002 byl jmenován palubním inženýrem 6. návštěvní expedice na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS) s plánovaným startem v říjnu 2003. Po havárii Columbie a zrušení letů raketoplánů byl program letů radikálně změněn. Kuipers se stal náhradníkem Pedra Duqueho v 5. návštěvní expedici (letěla v říjnu 2003) a sám se od července 2003 současně připravoval na start v dubnu 2004 v 6. návštěvní expedici.[2] ESA let pojmenovala DELTA (Dutch Expedition for Life Science, Technology and Atmospheric Research).[3]

Do vesmíru vzlétl na lodi Sojuz TMA-4 19. dubna 2004 společně se členy nové základní posádky – Gennadijem Padalkou a Michaelem Finckem, od 21. dubna pracoval na ISS, přistál s vystřídanou posádkou 30. dubna 2004. Ve vesmíru strávil 10 dní, 20 hodin a 49 minut.[4]

V srpnu 2006 byl předběžně zařazen do záložní posádky Expedice 16, ale v únoru 2007 ze sestavy vypadl. V srpnu 2007 byl začleněn do zálohy Expedice 20 (start v květnu 2009).[2]

V červenci 2009 byl zařazen do posádky Expedic 30 a 31 se startem v listopadu 2011.[2] V říjnu 2009 NASA jeho jmenování potvrdila.[5] K druhému kosmickému letu odstartoval po několika odkladech 21. prosince 2011, s Olegem Kononěnkem a Donaldem Pettitem se o dva dny později připojil k posádce ISS, Expedici 30.[6] Po odletu trojice déle sloužících kolegů koncem dubna byla expedice přečíslována na třicátou první. V polovině května se k nim připojili Gennadij Padalka, Sergej Revin a Joseph Acabá, kteří přiletěli v Sojuzu TMA-04M.[7] Z oběžné dráhy se na Zem trojice Kononěnko, Pettit, Kuipers vrátila 1. července, přistáli ve 4:47:43 UTC v kazašské stepi 148 km jihovýchodně od Džezkazganu. Let trval 192 dní, 18 hodin a 58 minut.[8]

André Kuipers je ženatý, má tři dcery a syna.[1]