Anatole Mallet

Jules T. Anatole Mallet (23. května 1837, Carouge – 10. října 1919, Paříž) byl švýcarský inženýr a svého času úspěšný konstruktér parních lokomotiv. Po něm pojmenovaný typ konstrukce členěného pojezdu byl i základem největších lokomotiv, které byly kdy postaveny.

Anatole Mallet
Narození23. května 1837
Carouge
Úmrtí6. října 1919 (ve věku 82 let)
Nice
Alma materÉcole Centrale Paris
Povoláníinženýr a železniční inženýr
OceněníFourneyronova cena (1878)
důstojník Řádu čestné legie (1904)
medaile Elliotta Cressona (1908)
Nábož. vyznáníkřesťan
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mallet vystudoval pařížskou „École Centrale des Arts et Manufactures“. Poté pracoval jako konstruktér přístavních zařízení, mimo jiné i pro Suezský kanál.

V roce 1867 se začal zabývat parním strojem a objevil myšlenku sdruženého parního stroje. Zkusil tento stroj uplatnit na parní lokomotivě a na toto uplatnění obdržel v roce 1874 patent. Vzápětí si nechal patentovat i rozjížděcí zařízení, které umožňuje vpuštění čerstvé páry do nízkotlakého válce a umožňuje tak rozjezd lokomotivy i v případě, že se vysokotlaký píst nachází v krajním bodě.

Pozornost vzbudil Mallet v roce 1876, kdy byly nasazeny do provozu na dráze Bayonne - Biarritz dvě dvouválcové tendrové lokomotivy přestavěné podle jeho návrhu na sdružené.[1] Lokomotivy fungovaly, avšak při vyšších rychlostech vykazovaly neklidný chod - to bylo způsobeno nerovnoměrným rozdělením výkonu mezi oběma válci. Stejné uspořádání měly lokomotivy ČSD ř. 422.0.[2] Malletovi se však nepodařilo přimět železniční společnosti k zavedení sdružených strojů. Také pozdější konstrukce s děleným pojezdem a dvěma páry válců připadaly většině společností příliš komplikované. Pozdější zavedení přehřívačů se ukázalo jako schůdnější cesta ke zvýšení účinnosti.

Konstrukce lokomotiv
Podrobnější informace naleznete v článku Lokomotivy Mallet.
severoamerická lokomotiva USRA 2-8-8-2 s Malletovým pojezdem

Tehdejší lokomotivy s děleným pojezdem typů Farlie a Meyer trpěly zejména nedostatečným utěsněním pohyblivých přívodů páry do parních strojů na podvozcích. Mallet tuto nevýhodu částečně zmírnil tím, že vysokotlaký parní stroj s dvojkolími zabudoval do rámu lokomotivy a jen nízkotlaké válce nechal v samostatném podvozku. V roce 1884 získal na toto uspořádání patent a o čtyři roky později - v roce 1888 dokončili v Belgii u firmy Decauville první lokomotivu tohoto uspořádání. Jednalo se o úzkorozchodnou lokomotivu s rozchodem 600 mm. Veřejnosti byla představena na výstavě v Paříži v roce 1889.[3]

V roce 1911[zdroj?] bylo v provozu přes 500 maletek. Časem bylo u některých lokomotiv opuštěno od principu sdruženého stroje a zůstal zachován pouze dělený pojezd. I tyto lokomotivy bývají obvykle nazývány malletky. Jednalo se o největší parní lokomotivy na světě. V této době se Anatole Mallet již tohoto vývoje nezúčastnil. V roce 1888 vyvinul originální lokomotivu pro irskou jednokolejnicovou dráhu Listowel - Ballybunion.[4]

Odkazy

Externí odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anatole Mallet na německé Wikipedii.

  1. Stránky o historii železnic (anglicky). www.gwrarchive.org [online]. [cit. 2010-09-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-08-28.
  2. Bek J.,Kvarda K.: Atlas lokomotiv I., NADAS, Praha 1970
  3. DURRANT, A. E. The Mallet Locomotive. Newton Abbot: David & Charles, 1974. ISBN 0-7153-5904-5.
  4. Stránky o monorailu v Llistowelu (anglicky)
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.