Anastasius I. (Astrik)

Pokud lze Anastasia ztotožnit s Radlou,[p 1] pocházel patrně z poddanské rodiny z Čech a podle Dvorníka byl etnicky Čech nebo (Bílý) Charvát. Doprovázel mladého Vojtěcha do Magdeburgu, kde v letech 971–982 společně studovali.

Stal se nejprve mnichem zřejmě v Břevnovském klášteře a přijal (řeholní?) jméno Anastasius, neboli Astrik.[1] Doprovázel svatého Vojtěcha při jeho misijní práci mezi Čechy. Vojtěchovi se však nepodařilo upevnit svou pozici v Čechách, proto odešel z Prahy.

Astrik se stal knězem a roku 992 šel s bratrem Boleslava II. do Říma, aby Vojtěcha přemluvili k návratu. Jako první opat břevnovský je doložen od roku 993 pod jménem Anastasius.

Snad po vyvraždění Slavníkovců roku 995 odešel s mnichy do Uher, kde pomáhal misionářům při obracení Maďarů na víru.[2] Podle Dvorníka je také možné, že nejprve odešel s pozůstalými Slavníkovci a jejich přáteli do Polska, kde ještě Vojtěch snad založil klášter v Miendzyrzeczi a teprve pak do Uher.[3]

Nejprve působil ve službách manželky uherského knížete Gejzy. V roce 997 se stal pod jménem Astricus prvním opatem benediktinského opatství sv. Martina v Pannonhalmě,[2] první církevní instituce v Uhrách, založené Gejzou.[1]  Poté působil jako diplomat krále Štěpána I., kterému roku 1000 u papeže Silvestra II. a u císaře Oty III. vyjednal královskou korunu a taktéž zřízení arcibiskupství v Kaloči, což byl mimořádný úspěch, a stal se prvním arcibiskupem v Uhrách.[4]

Zemřel jako arcibiskup ostřihomský roku 1037 nebo 1036.[5][6]

Podle polských historiků mohl být v Uhrách činný Astricus totožný s polským opatem Astrikem z Třemešna u Hnězdna. Podle maďarských historiků mohl být uherský mnich a biskup Astrik dokonce původem Řek. To nevylučuje, že Řek Astrik byl na misionáře vyškolen v latinsko-řeckém klášteře na Aventinu v Římě, odkud roku 992 se šesti dalšími mnichy odešel do Břevnova a odtud následoval sv. Vojtěcha do Uher. [7]