Amis a Amil

Nejstarší verze příběhu Amise a Amila je obsažena v díle francouzského latinského básníka a vzdělaného benediktýnského mnicha z Kláštera Saint-Benoît-sur-Loire Radulpha Tortaria vzniklá před rokem 1114. Z poloviny 12. století je anonymní latinské dílo Vita sanctorum Amici et Amelii (Život svatého Amise a Amila). Předpokládá se, že východiskem těchto skladeb i následující chanson de geste je dnes již ztracená starší epická skladba.[2] Francouzský romanista Gaston Paris odvozoval vznik písně z neznámé východní povídky.[3]

Píseň, vyprávějící o věrném přátelství, obsahuje folklórní, historické i hagiografické motivy a spojuje křesťanskou středověkou tradici s původní pohanskou. Pro své působivé verše byla ve středověku velmi oblíbená. Brzy vznikly její cizojazyčné verze (německá, anglonormanská, norská a další) a její příběh byl také ve 14. století zpracován jako mirákl Un Miracle de Notre Dame d’Amis et Amile.[2][4]

Navazující píseň Jourdain de Blaye vypráví příběhy Amilova vnuka Jourdaina, které připomínají starořecký román Příhody Apollonia, krále Tyru.[5]

Amis a Amil jsou blíženci. Narodili se ve stejný den a jsou si k nerozeznání podobni. Oba vstupují do služeb Karla Velikého a spojí je nerozlučné přátelství. Amis se oženil s Lubias de Blaye a stane se blaiveským hrabětem, zatímco Amil byl jmenován královským senešalem. Zamiluje se do něho dcera Karla Velikého Belissent a Hardré, strýc Lubias, Amila obžaluje, že ji připravil o panenství. Amil musí svou nevinu dokázat pomocí souboje božího soudu. Využije své podobnosti s Amisem a požádá jej, zda by do souboje nenastoupil namísto něho, protože je vskutku vinen a také proto, že Amis je v boji lepší než on. Amil mezitím odjíždí do Blaye, kde je Lubias považován za manžela. Před cizoložstvím se pojistil tím, že mezi sebe a přítelovu ženu položil meč.[6]

Amis příteli vyhoví a v souboji zvítězí. Poté pojme Bellissent za ženu a odvede ji k jejímu skutečnému manželovi. Za tento podvod v němž se dopustil hříchu dvojženství, je Bohem potrestán malomocenstvím. Lubias, která je stejně podlá jako její strýc, Amise okamžitě pro jeho nemoc zapudí. Amis musí opustit Blaye a doprovázen pouze dvěma věrnými sluhy se živí jako žebrák. Tak jej po letech objeví Amil a okamžitě jej vezme do svého paláce. Zde se mu zjeví anděl, od kterého se dozví, že jeho přítele může vyléčit pouze koupel v krvi jeho dětí. Po krutém duševním boji Amil své dva syny opravdu zabije. Jejich krev Amise skutečně uzdraví a Bůh pak Amila odmění tím, že jeho děti vzkřísí. Oba přátelé se pak vydají na pouť do Palestiny ke Svatému hrobu.[6]

V písni Rytířské skutky Ogiera Dánského (asi 1215, La chevalerie Ogier de Danemarche) je popsáno, jak rytíř Ogier Dánský oba přátele zabije v bitvě, kde bojuje na straně langobardského krále Didiera, který povstal proti Karlovi Velikému. Oba přátelé zemřou téhož dne, ale každý na jiném místě. Jejich hroby se ale zázrakem spojí.[4]

Roku 1880 vydal český novoromantický básník a prozaik Julius Zeyer Román o věrném přátelství Amise a Amila inspirovaný touto chanson de geste.[7]