Amacukaze (DDG-163)

Amacukaze (DDG-163) byl torpédoborec Japonských námořních sil sebeobrany. Byl to první japonský (raketový) torpédoborec vyzbrojený řízenými střelami.[1][2] Ve službě byl v letech 1965–1995. Z hlediska protiletadlové výzbroje se jednalo o ekvivalent americké třídy Charles F. Adams.[2]

Základní údaje
Typ: torpédoborec
Číslo trupu: 163
Zahájení stavby: 29. listopadu 1962
Spuštěna na vodu: 5. října 1963
Uvedena do služby: 15. února 1965
Osud: vyřazen 29. listopadu 1995
Následovník: třída Tačikaze
Takticko-technická data
Výtlak: 3050 t (standardní)
4000 t (plný)
Délka: 131 m
Šířka: 13,4 m
Ponor: 4,2 m
Pohon: 2 turbíny, 2 kotle
60 000 shp
Rychlost: 33 uzlů
Posádka: 290
Výzbroj: 4× 76,2mm kanón (2×2)
1× ASROC (8 hl.)
1× RIM-24 Tartar (40 střel)
2× Hedgehog (2×1)
6× 324mm torpédomet (2×3)
Elektronika: OPS-17
SPS-29
SPS-52
SPG-51
SPG-34
SQS-23

Stavba
Amacukaze (DDG-163)

Torpédoborec postavila loděnice Mitsubishi Heavy Industries. Kýl plavidla byl založen 29. listopadu 1962, trup byl na vodu spuštěn 5. října 1963 a torpédoborec byl do služby přijat 15. února 1965.[3]

Konstrukce
Dochovaný lodní šroub plavidla

Hlavňovou výzbroj plavidla představovaly čtyři 76,2mm kanóny ve dvoudělových věžích na přídi. K ničení vzdušných cílů sloužilo jednoduché odpalovací zařízení Mk 13 pro protiletadlové řízené střely RIM-24 Tartar umístěné na zádi. Neseno bylo celkem 40 střel. Protiponorkovou výzbroj tvořil osminásobný vrhač raketových torpéd ASROC, dva salvové vrhače hlubinných pum Hedgehog a dva trojhlavňové 324mm torpédomety. Detekci ponorek zajišťoval trupový sonar SQS-23. Řízené střely naváděly dva radary SPG-51 umístěné na zádi.[1]

Pohonný systém tvořily dva kotle a dvě převodové turbíny, pohánějící dva lodní šrouby. Výkon pohonného systému byl 60 000 shp. Nejvyšší rychlost dosahovala 33 uzlů.[3]

Modernizace

Roku 1978 bylo plavidlo vyzbrojeno výkonnějšími řízenými střelami Standard SM-1MR a příslušnou elektronikou. Počet nesených střel se nezměnil.[1] Roku 1982 byly instalovány vrhače klamných cílů Mark 36 SRBOC a satelitní komunikační systém SATCOM.[2]

Reference
  1. PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 278–279. (česky)
  2. DDG 163 Amatsukaze (Guided Missile Destroyer) [online]. Globalsecurity.org [cit. 2016-06-04]. Dostupné online. (anglicky)
  3. Class Amatsukaze Destroyer [online]. Worldwarships.com [cit. 2016-06-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-24. (anglicky)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.