Alpský jezevčíkovitý brakýř

Alpský brakýř jezevčíkovitý je silný, nebojácný lovecký pes s nízkýma nohama a silnou stavbou těla. I přes svoji malou výšku je ale velmi těžký a mazlivý. Můžeme ho znát také jen jako jezevčíkovitého brakýře, nebo alpsko-krušnohorského jezevčíkovitého brakýře.

Alpský jezevčíkovitý brakýř
Alpský jezevčíkovitý brakýř
Základní informace
Země původuRakousko Rakousko
Tělesná charakteristika
HmotnostStandard hmotnost neudává
Výška 34–42 cm
Barvatmavě plavá, blížící se červené (jelení červeň)
černá se znaky červenohnědého pálení
Klasifikace a standard
Skupina FCI6: Honiči, barváři a plemena příbuzná
Sekce FCI1: Barváři
ČMKUstandard
multimediální obsah v kategorii na Commons
 výška uváděna v kohoutku

Historie

Brakýři, česky řečeno honiči, se používali k lovu již v dávné minulosti. Alpský jezevčíkovitý brakýř byl k dnešní podobě vyšlechtěn v 19. století. Tehdy si tyto psy vyžádal na své výpravy do Turecka a Egypta korunní princ Rudolf Habsburský. Podobný pes tomu, kterého si vyžádal Rudolf Habsburský byl vyšlechtěn v rakouských Alpách pro potřeby myslivců při lovu. Při šlechtění loveckého psa byl patrně použit i jezevčík. V dnešní době má však alpský jezevčíkovitý brakýř s jezevčíkem málo společného. Pro práci v norách se alpský jezevčíkovitý brakýř nehodí, je vhodný spíš pro práci jako honič. Jeho velkou předností je vysoké pracovní nasazení při jakýchkoli povětrnostních podmínkách. 

Alpský-krušnohorský brakýř byl uznán jako třetí barvářské plemeno (vedle bavorského a hannoverského barváře) rakouskou horskou kynologickou organizací v roce 1932.

Vzhled

Je to pes těžké konstrukce s celkově těžkou kostrou. Má krátkou a přiléhavou srst, která dobře izoluje a má většinou barvu hnědou, jelení červeň nebo černou se znaky. Má husté pesíky i podsadu. Hlava je mírně klenutá. Stop je výrazný, hlavně z profilu. Zuby musí být nůžkovitého nebo klešťovitého skusu. Duhovka oči je tmavě hnědá. Uši jsou vysoko nasazené, bez záhybů, středně dlouhé. Jejich konec je zaoblený.

Krk je svalnatý a ne příliš dlouhý. Hřbet rovný a velmi dlouhý, což je specifický znak pro jezevčíky i jezevčíkovité brakýře. Ocas je vysoko nasazený, silný u kořene. Srst na spodní straně je delší (tvoří kartáč), nekupíruje se a je středně dlouhý. Pánevní končetiny jsou svalnaté, silné a správně zaúhlené. Tlapky jsou silné a kulaté, skoro jako kočičí, jen větší. Prsty jsou sevřené, polštářky silné a drápy černé.[1]

Povaha

Odvážný, nebojácný a energický pes. Má majetnické sklony, ale ke své rodině umí být laskavý. Svoji rodinu miluje a je jí naprosto věrný. Špatně zvládá adaptaci na nové prostředí nebo nové lidi. K cizím se chová nedůvěřivě, ale nesmí být agresivní či být v jejich přítomnosti nervózní. S dětmi vychází poměrně dobře, ale některé jejich hry mu mohou být nepříjemné, proto je dobré nejdříve děti obeznámít s tím, jak se ke psu chovat. Ostatní zvířata většinou ignoruje a nepřikládá jim zvláštní důraz, ani nemá potřebu vyhledávat s nimi spory nebo vyvolávat rvačky. Má rád pohyb a všechnu práci, která je mu zadána, dělá s velkým nadšením a největším nasazením, proto je to stále velmi oblíbený honič nebo barvář. Má silně vyvinuté lovecké pudy a dobrý nos.

Reference

  1. Odstavec o vzhledu je výtahem z oficiálního platného standardu plemene alpský jezevčíkovitý brakýř dle FCI.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.